Střední Ural 3. 7. 2005 - 25. 7. 2005

...první přípravná schůzka... Sedíme v hospůdce U parašutistů - je jasné, že se pojede, neví se ještě přesně kam ani kolik nás pojede, ale to se všechno ukáže =)

...druhá přípravná schůzka... "Norilsk nevyjde, chybí nám povolení nebo pozvání." Tím se před námi zavřela Sibiř i oblast Plató Putorana. - - - Kam tedy na východ...? - Ural. "Na polárním Uralu jsem už byl," hlásil Síma. (viz www.simandl.cz) "A co střední Ural? Tam nikdo z nás nebyl; okolí Ekaterinburgu, Permu... Poletíme tam i zpět letadlem s ČSA, pojedeme chvíli vlakem a pak dlouho dlouho půjdeme po svých s batohem na zádech." rozštípnul oříšek Pavlík. Sehnal na internetu mapy oblasti a zakoupil solární nabíječky, Síma zabalil GPS (Global Position System) a už se skoro jelo.

...třetí přípravná schůzka... vyřízení víz a letenek přes Student agency cca 3 týdny před odletem

3. 7. - 9. 7. 2005 (Ruzyně - Ekatěrinburg - Krasnoturinsk - Karpinsk - Kytlim)
10. 7. - 16. 7. 2005 (Kytllim - Rastěs - úpatí Osljanky)
17. 7. - 23. 7. 2005 (Osljanka - Kizel - Usva - ©umichinskij - Usva)

--- 3. 7. 2005--- Praha-Ruzyně - Ekaterinburg
Sraz na letišti v půl osmé večer: Žíža, Pavlík, Káča (Káč Káč), Síma a já.
První sms přišla od Žížy: "Budu na letišti ve 20:40, ujel mi autobus, ale to je v poho..." Se Žížou jsme se potkali záhy na autobusové zastávce na Zličíně, takže jsme (Síma a já) půl osmou také nestihli. Když jsme dojeli na letiště, Pavlík a Káč už balili batohy a nechali se odbavit.
Nevím, jak balili ostatní, ale mě první balení batohu (20kg) trochu zaskočilo. Ale méně věcí jsem vzít už fakt nemohla. ...Snad jen ty teleskopky jsem mohla nechat doma - jo a duši od traktoru =)
V "území nikoho" jsme potkali Věrku, která nám zmáčkla první expediční foto. Pak jsme se ještě chvíli vozili na eskalátorech, než jsme spořádaně usedli a čekali do půl jedenácté na zpožděný odlet. Kromě toho, že jsem se cestou vůbec nevyspala, dopadl let nad očekávání dobře. Hladké přistání ukončilo barevné rozjímání nad obzorem a přímé čtyřhodinové spojení Praha - Ekaterinburg [Sverdlovsk] - cca 3100 km.

--- 4. 7. 2005--- Ekaterinburg [Sverdlovsk] - Krasnoturinsk; 450 km
Husté mraky při přistání nevěstily nic dobrého...uvítal nás drobný deštík. Asi hodinu nás před ním ukrývala odbavovací letištní hala. Tehdy jsem se poprvé (nevědomky) setkala se syndromem fronty. Fronty jsou v Rusku na všechno a za všech okolností. Neproběhlo žádné vzrůšo (mačety prošly, lístky o registraci jsme vyplnili) a tak jsme naložili batohy na záda a vyšli v klidu před letiště. Složili jsme batohy venku na chodníku a čekali než otevřou směnárnu v letištní hale. Čekání jsme ukrátili koupí mapy města a okolí a pochvalnými zpěvy vedenými k Žížovám botám. Vypadaly jako čerstvě navoskované a potřené žloutkem =) ...Na což nám Žíža odpověděl: "už Karel IV. znal kvalitu a nenahraditelnost vajec, vy blbci..." =) Z letiště jsme jeli asi 3/4 hodiny autobusem (No 1) k vlakovému nádraží. Cestou s námi šprýmovala asi 42letá konduktorka v avtóbuse. ...že máme zaplatit 7 rublů za osobu za cestu. Když jsme konečně dali peníze dohromady, řekla, ľe bychom měli zaplatit i za batohy. A jak jsme platili na přeskáčku, netušila už, kdo platil a kdo ne. A tak se dožadovala a zkoušela, kdo by si od ní ještě koupil bilet. Spletitá obrovská celkem pěkná budova vakzálu nám poskytla útočiště. Koupili jsme jízdenky do města KRASNOTURINSK. (Vynechávám zdlouhavé hledání místa na nádraží, kam bychom se uvelebili, když nás mužíci v modrém vykázali z prodejny lístků - nemohli jsme se prokázat platnou jízdenkou - a nemohli jsme najít tu pravou čekárnu...první byla pro děti, druhá pro důchodce atd atd...) Dali jsme si batohy do úschovny a vyrazili do města. Prošli jsme centrum, zbodli šašlik, nechali se omráčit pivem a juchali jsme do loveckých potřeb pro rybářskou síť. Ta se nakonec zdála býti velkou, takže z koupi sešlo. Vrátili jsme se městem podél řeky až k poątě (přes několik čupr maxi křižovatek typu pražské magistrály). Síma koupil pohledy a ostatní zasedli k internetu. Cestou z pošty k nádraľí jsme se ještě podívali na kostely a zakoupili v obchodě chleba a buločky do vlaku. Vlak odjížděl ve 21:12 (pozor 19:12 podle moskevského času) a my si uľili 12 hodin ve vlaku - tzv. plackarta. Vypadá jako lehátkový vagón (také je), lůľka jsou seskupena po 6 do 1 skoro kupé, ale bez dveří - normoš průchoďák!!! Děžurnaja nám prodala povlečení zatavené v igelitu a my se mohli v klidu odebrat do země snů.
Málem mi utekla důležitá poznámka o registraci! Síma nedal jinak, než že bychom měli najít pasportnyj stol. Tyto snahy nás na nádraží dovedly až k policii "za katr", kde nám naštěstí jen poradili adresu úřadu...na úřadě měli toho dne jen do 14 hodin - přišli jsme v půl třetí. Chvíli jsme Símu hecovali, aby se zeptal přes okýnko, ale dámy se nedaly obměkčit, takže registrace stále visela jako bičující otazník...

--- 5. 7. 2005--- Krasnoturinsk - Karpinsk; marąrutkou asi 30 km; pěąky 1,5 km
Probudili jsme se - tedy vlastně nás probudil Pavlík, ľe máme jeątě asi 1,5 hodiny času, neľ budeme vystupovat. Ale na výstup ľe musíme být připraveni, protoľe vlak ve stanici moc dlouho nestaví a lidi se hned pohrnou dovnitř... Sbalila jsem si věci, doąla pro vroucí vodu do samovaru a připravila čaj. Časem se probudil i Síma a nakrájel sýr na připravený (a náą jediný) chléb. Čaj nám zbyl i při vystupování, tak jsme ho museli zavřít do eąusu - nevytekl =)
Na nádraľí v Krasnoturinsku jsem hlídala bagáľ, neľ se Káč a Pavlík a ®íľa vrátili z nákupu. Mezitím psal Síma pohledy...psal dlouho, a tak jeątě Pavlík stihnul zařídit marąrůtku - - - jak se později ukázalo, právě tento klíčový okamľik zavinil, ľe jsme se Símou snědli poslední kousky chleba...a nakoupili jsme aľ cca za 3-4 dny =) Marąrůtkou jsme dojeli k úřadu slibujícímu registraci. Pavlík a Síma to ąli vyřídit...po 1/2 hodině čekání jsme s Káč vyrazili za nimi - jednak abychom zjisitli, kde to vázne a jednak, abychom si doąli na záchod. Z venku docela dobře solidně vypadající úřad se ukázal být "rozpadlinou" (padající omítka, místnosti toalet plné starých věcí, ątaflí aj., "ukradené" chybějící dveře...). Kluky jsme naąli sedící na chodbě na lavici, ruce v klíně. Díky tomu, ľe úřad v poledne zavřel, tak jsme mohli jet po 3/4 hodině dál...protoľe úřadnice nevěděla, co s námi (bez adresy, turisti) vrátila nám v poledne vąechny doklady, nijak nás neregistrovala a my jeli dál.
Projeli jsme Karpinskem a jeli dál. Pavlík sledoval mapu, ®íľa padající batohy a ostatní si hlídali hlavu, aby jim při ďábelské jízdě (která nakonec byla jednou z nejmírnějąích) zůstaly hlavy na krku. Najednou Pavlík rozhodl s konenčou platností:"Tady!" Řidič zastavil, vystoupili jsme na silnici uprostřed lesů - cestou z kopce lesem měl být potok. Poděovali jsme, rozloučili jsme se, zasmáli se jeho rozpačitému výrazu, vlastní podivnosti a začali si vytahovat návleky, repelenty a ąus»ákovky.
Čekala nás první asi hodinová Tour de prales k soutoku řeky s potokem, první komáři, první rybálka a úlovky =)
Byl to první ąok - co nás daląí tři týdny čeká - Káč se cestou promáčely boty, ale za hoďku jsme byli na místě, postavili stany a ąli vyzkouąet prut, třpytky a ryby v řece. Kluci doąli na dřevo, rozdělal se oheň a Síma přinesl rybu. Bylo veseleji. Večer ąel Síma na ryby jeątě jednou, níľ po proudu a chytil mamutíka hned na první nához...tak jsme měli výbornou snídani. Jen tma přiąla o trochu později, neľ bychom byli čekali. Ale v daląích dnech, kdy jsme se vyhrabali z lesa, bylo světlo v deset večer daleko víc zavádějící...
289 m.n.m.; cca 59° rovnoběľky i poledníku

--- 6. 7. 2005--- cesta ke Konľaku cca 17 km; 320 m.n.m.
první stopy medvěda, mokřiny, vyprahlá pláň plná pokácených a neodvezených kmenů a větví rozmělněných a přes sebe popadaných (poznatek později získaný: dřevorubci pracují pro práci)
Po snídani jsme vyrazili na cestu. Celý den byl ve znamení cest a stop. Vyąli jsme od řeky lesní cestou, na místní poměry docela schůdnou. Vylezli jsme na silnici (rozuměj pískovou ujeľděnou "dálnici", ideál pro cyklisty) asi 20 metrů od místa, kde nás předchozího dne vysadil řidič marąrůtky. Byla to toho dne velmi pohodlná cesta. Hledali jsme podle mapy průseky a lesní cesty. Lesní cesty byly podmáčené, v průsecích zůstali padlé kmeny. Předchozí večer jsme impregnovali boty, coľ se nám dnes velmi hodilo! Díky vlhkým, mokrým a podmáčeným cestám jsme mohli sledovat stopy medvěda, jelena (?) a vlka (nebo psa?)... Nejvíc nás toho dne zničilo podvečerní putování po vyprahlé pláni plné pokácených a vlivem času uľ i rozmělněných stromů. Nakonec jsme seąli z kopce do starého řečiątě (zarostlého stromy a mechem), kde jsme postavili stany, uvařili večeři a usnuli. Potůček byl opět nedaleko, coľ bylo fajn, protoľe o vodu nebyla nouze.

--- 7. 7. 2005--- cesta ke Konľaku cca 13 km
cesta čáprčím a křáčím, neboli krleą hegeąem (přímo neprostupným roątím a hnusem)
Káč ztratila oba své klobouky, večer první vodní lázeň a koupel v horském potoce
Ráno jsme posnídali a vyrazili buąí směrem na západ. Celý den vedla naąe trasa mimo cesty, ačkoliv se ®íľa i Pavlík snaľili jít proąlápnutou stezkou. A tak není divu, ľe Káč hned jeątě dopoledne ztratila obě své hučky. Nevyhnuli jsme se ani mokřinkám podél stékajících potoků. ©li jsme do bodů B (potok) a C (k soutoku). Malinkatá odchylka GPS se dala odpustit, přestoľe soutok jsme naąli asi aľ!! o 50 metrů dál. =) Potřebovali jsme se ale dostat na protějąí břeh. Padlá bříza byla tím nejkrásnějąím mostem. Po malém artistickém intermezzu (Hoď mi tu kládu, abych mohl vyvaľovat! - Sákryą, jak já to přejdu?!? - Nedělej dámu a pojď! Vezmi si kůl jako oporu. Jen ji nechte, a» se koupe!!!) - Pavlík ąel jakoby nic, ale na druhém břehu si oddechl tak silně, ľe vítr uľ neutichl a bříza se kývala a prohýbala jako v hurikánu. Káča nakonec podlehla síle přírody. Nechtěla večer suąit, tak vytáhla poprvé a jako první brodičky a řeku hlubokou asi 20 cm přeąla s největąím klidem. Dál jsme se prodírali křáčím, čáprčím a ąli krleą na západ. Aľ jsme doąli k horské řece, na kraj lesa, na úpatí Konľaku. Byl za námi náročný den, ale stál za vydané síly. Večer jsme vařili rýľi s rajskou a pak se ąli jeątě vykoupat do řeky. Myslím, ľe tady se roztočil "evergreen" o Símově lásce k vodě a koupání, mytí a putovnímu mýdlu z vlaku. =) Pro mě osobně bylo tohle místo jedním z nejhezčích noclehů - moľná i proto ľe uľ jsme nespali ve stínu hlubokého lesa.

--- 8. 7. 2005--- Konľakovskij kameň 1587 m.n.m.
výhledy, objevení maratonské cesty do Kytlimu
Síma poprvé ztratil láhev s pitím
Ráno jsme vstávali krapítek dřív (ne o moc minut), snídali vločky a vyąli vzhůru pod Konľak z nadmořské výąky 778 m.n.m. Vyąlapanou cestičkou jsme vyąli nad les a přes kamenná pole jsme doąli pod vrcholky Konľaku. ®íľa cestou nacházel různé druhy ąrotu: rouru, lopatu... Doąli jsme do sedla pod Konľakem, přioblékli se, zjistili, ľe Síma ztratil láhev s vodou a vydali se "na lehko" bez batohů na vrchol Konľakovského kamene. Výlez na Konľak nám trval asi dvě hodiny. Cestou jsme narazili na značenou maratonskou cestu z obce Kytlim, takľe jsme měli ulehčenou a jasnou cestu do města. Kromě praporků jsme na vrcholu naąli neskutečné mnoľství PET lahví, vymačkaných citronů a vůbec vąude bylo plno nepořádku :-( Vylezli jsme úplně na vrcholek, nechali se zvěčnit Símovou samospouątí a prchali z větrné hůrky zase zpátky. K batohům jsme se vrátili v půl páté a dali si s velkou chutí sváču. Cestou dolů jsme se drľeli (běkdy i doslova) praporků, které značili trasu maratonu (konal se před týdnem). Usídlili jsme se kousek pod vrcholem - na jednom z mnoha tábořią» osada chudoľnikov. Viděli jsme asi na Serov (kouřící megatovárnu) a vesnici, kam jsme druhý den pospíchali do magazínu. Se Símou jsme se těąili, ľe konečně koupíme chleba... a sýr, vodku, cibuli... Protoľe se stále nestmívalo a zakempovali jsme celkem brzy, doąlo i na ígru v kubiky (nekonečný zdroj zábavy); budiľ Pavlík a Káč věčně chváleni za tuto kostkovanou zábavku =)

--- 9. 7. 2005--- Konľakovskij kameň (osada chudoľnikov) - Kytlim; cca 24 km
první autostop a poznání, ľe na skládku chlapi nejezdí recyklovat odpad, ale hledat ľíľaly
první dokoupení zásob, setkání s civilizací
Stále se pohybujeme kolem 59. rovnoběľky a poledníku. Z Konľaku jsme scházeli do obce Kytlim celý den. Cestou dolů jsme postupně potkávali plno osob. Nejdřív starąí manľelský pár (říkali jsme si: "HA, výletníci!"), potom jsme potkali kupu skautíků a jiných výletníků. Naąe duąe by zaplesaly, kdybychtěli výletníci uklidit nepořádek po maratonu na Konľaku - ale kdo ví... Posledních pár kilometrů nám ukrátil autostop. Byli jsme rádi - 9/7 byla sobota amy nevědli, jaká je zdejąí otevírací doba. Vzali nás místní chlapíci - dřevorubci. Najednou uhnuli ze silnice ke skládce. Říkali jsme si, ľe to jsou takoví chudáci, ľe musejí jezdit na skládku a recyklovat...a =) oni jeli na rybálku a hledali ľíľali =). Vysadili nás v obci, vysvětlili směr k magazínu a jeli dál. My se podívali na náměstí (podle Símy se sochou Frankensteina), proąli kolem ąkolky a doąli do vytouľeného magazínu. Celá akce měla jen jednu nevýhodu. První ąli nakupovat ®íľa, Káč a Pavlík - takľe jsme chleba zas neměli - vykoupili nám poslední cihličky...nevadí, koupili jsme suchary...a také vodku, sýr, suąenky, čokoládu, cibuli, pivo - baltiku pja»orku (5), česnek, vodu, malako se sacharom neboli sguąonku neboli jesenku v konzervě Tatra mléka, která v klucích zasyčela skoro jako to pivo =) Nákup proběhl samozřejmě na několikrát a v obou obchodech. Dodnes nevím proč mají dva obchody se stejným zboľím hned vedle sebe, jestli kvuli zásobování...?!? =)
Cestou z Kytlimu jsme potkali podivné monstrum na vodě, které hltalo i plivalo bahno, ale nic jiného z něj neąlo, kromě vrzajícího zvuku. Po vodě se mírně otáčelo. Chvíli jsme na to koukali, Pavlík a Káč ąli dál po silnici na Osljanku, ®íľovi a Símovi to nedalo, tak se ąli zeptat. Vrátili se místo nich dva chytrolíni, kteří nás trápili kvízem =) "KVÍZ - hra ano, ne - ptejte se, my uľ to víme!!! A nepovíme!!!" (Tak se ptejte!!!) Cestou spadlo pár kapek, coľ rozvlnilo paniku s pláątěnkami, ale aspoň je Síma, Káč a Pavlík vyzkouąeli - těľko říct, jestli fungovali, protoľe se pod nimi zapotili tak, ľe byli mokří víc neľ ®íľa a já... =)

--- 10. 7. 2005--- cesta k řece I.; 10 km
vąichni jsme pouľili brodičky, první praní
"Zas-je-den-je-den-ten-taaam" volají Starci na chmelu a my s radostí zhodnotili Zas jedna noc je ta tam. Pravda je, ľe první noci nám byla docela zima. Ale tentokrát GPS naměřila po ránu 14 °C - a to uľ se dalo vydrľet mnohem lépe neľ 7 °C. První noc, kdy mi nebylo moc zima - jen jednou jsem se probudila a to ne zimou, ale opakovaným deątěm.
Vstávali jsme dost pozdě - kvůli deąti a mokrému dřevu. Pavlík se Símou nakonec oheň s pomocí lihu vykřesali. Proběhl snídaňo-oběd a v jednu po poledni uralského času jsme vyrazili na cestu. Cesta byla krátká, ale i tak jsme se stihli na soutoku (vlastně uľ v cíli) ucaprtat, neľ kluci proąli okolí a neľ jsme naąli a vybrali "vanu" na spaní. Při té příleľitosti jsme i vąichni pouľili brodičky! Pavlík ąel hned zahřívat spacák i organismus (nemoci se v jeho těle dařilo). Dali jsme si večeři - suąenky a čaj - a Síma ąel na rybálku. ®íľa se vydal s pytlačkou za ním. My holky pradlenky jsme se chvíli cachtaly ve vodě s prádlem a pak jen tak, abychom se umyly. K večeru se počasí vybralo i nad námi (nic se nesrazilo!), a to nám notně pozvedlo náladu. ®íľa chytil okounka, Síma políčil na ráno.

--- 11. 7. 2005---cesta k řece II. - k osadě Rastěs; 15,4 km
osada v mapě označená jako neľivá
kterak alergici místo na přespání v rozkvetlé louce daleko od vody i lesa a dřeva hledali
Jak dopadly Símovy nalíčené pytlačky? Vyąly naprázdno... Ráno jsme se Símou vstávali tak nějak pozdě - aľ v deset. Ostatní neuznali, ľe jsme jim uąetřili stresy a dočkali se ve čtvrt na jednu. Pavlík poznamenal, ľe uľ jsme přiąli na chu» místním túrám, a tak si obtíľnost uľ sami přizpůsobujeme. V hegeąi nám uľ to docela jde, a tak si zkrátíme čas chůze =). Ale stanovených 15,4 km jsme k bývalé osadě Rastěs uąli. Cestou Pavlík částečně ztratil pěąinu a úplně vytratil mačetu v hegeąi (kdyby byl prosekával cestu, nestalo by se mu to - ale hegeą asi nebyl ani jednou tak úděsný, aby kluci museli vytáhnout mačety a kosit cestu...proč je s sebou vlastně měli?!?!?!?)
Ten den jsme ąli po stopě jelena (nebo losa), kterou jsme naąli, sotva jsme opustili krleą hegeąem do bodu "sedlo". Trefili jsme původně plánovanou cestu (která byla projetá naposledy v zimě na saních). Trochu nás v tu chvíli zaskočilo značení v mapě, nebo» cesta na mapě byla značená minimláně jako SILNICE!!! ...ale silnice to rozhodně nebyla... Odpočinek jsme si dopřáli na suąąí části podmáčené pěąiny. A jak jsme záhy zjistili u boudy velmi zachovalé, moľná i v zimě obývané v blízkosti s pivní plechovkou Velkopopovického kozla. Nově se objevila hovada obřích rozměrů - ®íľa se bránil březovou větvičku ovívačku (proti ovádům, komárům a dotěrným mouchám a jiným dotěrným...). Taky nás cestou nadchla novotou bíle svítící březová lávka přes potok. Zarostlou cestou jsme se dokodrcali aľ na kopec nad řekou (Síma tam naąel houbu) a pak jsme konečně seąli k brodu. Přebrodili jsme přítok Kyrja velké řeky Kosvy a tím jsme ses ocitli v Rastěsu. Chtěli jsme spát spát tradičně blízko vody, dřeva, na suchu a v rovině, a tak -nevím uľ přesně kdo - jsme se najednou ocitli uprostřed rozkvetlé louky, coľ vąichni kluci - alergici s nadąením přivítali =) Ale naątěstí pak Síma naąel lepąí místečko. Tam se za námi přiąlo podívat i myąátko - asi po čichu, bylo jeątě slepé. Pečlivě jsme jí vykolíkovali území, aby na ní nikdo z nás neąlápnul - ale ®íľa nebo Pavlík, ji pak stejně hodili do lesa. Nově se ukázaly muchničky a midges [midľís]. Zlatý Konľak, kde komáři vůbec nebyli.Večer usnul Pavlík s otázkou na rtech: "Co kdybychom tu zítra hodili voraz?"

--- 12. 7. 2005--- odpočinek v Rastěsu; 0 km
opravy (lepení a omotávání lepenkou) pohorek a brodiček, suąení bot
setkání s místními rybáři a milý dlouhý příjemný večer v jejich společnosti vyplňovaný společenskou hrou u plného stolu "sněz co můľeą i kdyľ uľ nemůľeą" =)
Síma ráno brzy vstal a ąel na rybálku. Vrátil se s pozvánkou k večerní druľbě se třemi rybáři z vozděchoda (obojľivelného auta). Pozvání rozhodlo o osudu úterního dne - uľili jsme si cachtání ve vodě, praní i suąení. Zpestřením byly topinky a bramboráčky. Měli jen jednu vadu - bylo jich málo.
©la jsem se Símou lechtat prutem vodní hladinu. Sice jsme nic nechytili, ale dvouhodinové brodění pomohlo odhalit miniďubírku v Peľiho pravé brodičce. Díky tomu jsem i já pouľila tolik hýčkaný chemoprén. =) Večeřeli jsme jen lehce, aby se do nás veąly dobroty připravovanérybáři z Ekatěrinburgu.
Chvíli jsme hledali jejich úkryt, někteří uľ to skoro chtěli vzdát - ľe by měli opět hlad =) - ale nakonec jsme je naąli podle sekání dveřa. Nejprve jsme obdivovali vezděchod, potom kluci hráli přeľíranou, vesele jsme se bavili o práci, vtipech, ľivotě v přírodě a ®íľa se Símou se střídali ve hře na kytaru. Přiąli jsme s prázdnou, tak jsme se s Káč zvedli, ľe přineseme vodku, kterou jsme měli a ąli jsme - a oni se prý divili: "Kam ąli?...Do stanu, ľe něco přinesou?...A vy jste je takhle nechali jít?...A to se o ně nebojíte?" Evgenij, Genadij a Pjótr nás uctili rybí polévkou - uvařili úchu - třemi lipany, opečnými kuřaty (podle Pavlíkova překladu prý moľná proąlými), jablky, sýrem, ąpekem, CHLEBEM, perníčky, vodkou (spiritusem), slunečnicovou chalvou... "Domů" nás doprovodil Evgenij, který byl v srpnu 1968 v Čechách - s rozkazem "první nevystřelíme!". Bylo půl třetí ráno, pomalu svítalo, Evgenij nám svítil čelovkou a nás čekal brod, na který jsme se moc těąili =)

--- 13. 7. 2005--- cesta na úpatí Rastěského kamene 718 m.n.m.; 14,6 km
krleą hegeąem; samice losa nám ukázala zadek
Ráno začalo skutečně ráno - v půl deváté přirazil k naąim stanům obojľivelník! Podepsali jsme se naąim hostitelům do mapy, napsali jim adresu a nechali si napsat jejich adresu. Chvíli se debatovalo nad nejvhodnějąí cestou - a pak uľ se kluci z vezděchoda rozloučili, přejeli řeku a frčeli na ryby. (Evgenij se pak jeątě vrátil. Ale protoľe jsme byli hulváti a balili bez přestávky a pomalu jsme mu ani kloudnou větu neřekli, rozloučil se s námi a odbrodil autem tentokrát jiľ definitvně pryč.) V jedenáct jsme byli zabalení. Nakonec jsme nevyąli plánovanou značenou cestou, ale rozhodlo se, ľe půjdeme k Rastěskému Kameni "taky doporučenou" trasou. Pavlík si pak jeątě večer drbal ąiąku, protoľe nás ve tři odpoledne čekalo stále 6 km vzduąnou čarou. Celkem jsme uąli 14,6 km a byli jsme z chůze i krleąe dost vyčerpaní. Morálku nám drľela čekuláda, povídání o losici, která před námi utekla,vyhlídka ve skalách a ®íľou nalezená cesta!!! Pak uľ jsme »apkali k cíli poměrně rychle. Kluci jeątě asi 1/2 hodiny hledali potok - a naąli krásný čirý pramen. Stany jsme rozloľili na vyhlídce u "pokáceného" stromu. (Tak dlouho se u něj kluci postrkovali, aľ strom spadl. Ne, váľně, docela dost se nadřeli, neľ ho vyviklali.) Večeře na ohni na (dlouho - spíą nikdy nekosené) louce, panoramata v západu slunce, hmmmm. Slunce se snaľilo, a tak se naąe duąe a fotoaparáty plnily panoramatickými kýči. Kluci si zalepili boty, abychom mohli následující den popojít dál, ale tuąili jsme, ľe první na řadu přijdou brodičky.
Byl to docela obyčejný den, kdy slaví Markéty svátek. Síma to moc dobře věděl, zatímco já si na nějaké oslavy ani nevzpomněla. Zatímco jsem balila, Síma kutil něco takového, ľe to vypadalo, jako kdyby snad jeątě vařil, nebo myl eąus... a protoľe jsem Barka zvědavá a uľ jsem to nemohla vydrľet, uslyąel jenom: "Co to máą...? Ukaľ...copak to máą...?" A EJHLE - co to nebylo - PUDINK s rozinkami k svátku =) dííík moc nám chutnal =) Dodatečně děkuji vąem, kteří mi popřáli na vypnutý telefon =) a omlouvám se vąem Markétám, které ode mne přání nedostaly: moje milá ąvagrová Markéta Surgová, Markéta Misíková-Militká, Zoufalá, Blaľková, Hájková, Tvrdíková, Jansová a jiné... =)

--- 14. 7. 2005--- Rastěskij kameň - osada Kameň (bývalý lágr); cca 14,2 km bez ranního výstupu na góru
cestou jsme hráli hru "komu nateče víc do boty horem" a "kdo ponoří boty hlouběji do baľin" a mokřin
Probudila nás síla slunečních paprsků - tak silných, ľe brodičky ve vysoké trávě nebyly potřebné. Z vrąku Kameně byl krásný rozhled do vąech stran. Káč naąla starou spadlou, rozbořenou triangulaci. Chtěla ji zvednout a vyfotit. My jsme v tom Káč nechali samotnou (jak se později ukázalo nebylo to naposledy), ale Káč je silná ľena, odhodlaná a vąeho schopná =)
NO, A PAK TO ZAČALO - - - velké hledání cesty. Uľili jsme si dosyta polnin, romantických březových hájků, močálů i lesa. V mokřinách kaľdý získal skalp dle svého přičinění - ®íľa si sice předchozí večer zalepil boty, ale nateklo mu vrchem. Já zapadla po koleno. Kdyby nebyl Síma tak pohotový a nevytáhl mne za batoh, teoretická instruktáľ "kterak vylézt z baľiny" by se proměnila v praktickou ukázku. Od toho dne znám 4 druhy mechů, 2 liąejníky a bolehlav.
Kolem třetí (moľná trochu později) jsme nenarazili na zapomenutou obracečku sena ani na kamna, ale na cestu, která nás dovedla aľ k vyschlému korytu potoka. Někteří v korytě "chytali zajíce" a ztráceli ąpičky páskou zalepených pohorek, tak jsme raději odbočili na polní cestu. Doąli jsme k rozpadlému dřevěnému mostu - a opuątěné osadě (prý lágru) Kameň. Nebýt mladých zbloudilců ve V3Sce, tak jsme nepotkali ľivé duąe. Prohlédli jsme si ostnaté dráty, rozbořené domy, puchýře na nohou a vydali se dál - po hlavní silnici směrem k Osljance. Asi po 2,5 km jsme zahnuli k vodě (tedy kromě ®íľy, který zásadně a pouze odbočuje), kde jsme pověčeřeli, zanadávali si na hovada a midges, postavili stany, dosuąili boty a ąli spát.

--- 15. 7. 2005--- cesta k Osljance (úpatí); 13,8 km
nahoře na hoře, pod vrcholem přiąla bouřka a vítr, přeháňka a děą», nocleh v botanické zahradě
Ráno jsme po koupání vyąli docela včas - lehce po jedenácté. Dohoda zněla, ľe se vykoupeme před odbočkou z hlavní silnice - a tak tomu i bylo. =) Z hlavní cesty jsme ąli chvíli po nehlavní - obyčejné - cestě. Pak uľ se jen určovala poloha a pozice na mapě a rozhodli jsme se pro postup krleą hegeąem vzhůru na Osljanku.
Nutno podotknout, ľe uľ si cestu umíme mnohem lépe naplánovat a přizpůsobit obtíľnost naąim silám. Obvykle jsme v těchto dnech na schůdnějąí cestu narazili aľ kolem půl čvtrté odpolko (do té doby hegeą). Vyąli jsme opět po kamenném poli pod vrchol do rozkvetlé botanické zahrady. Vedro toho dne nás inspirovalo k brzkému vstávání nebo non-stop nočnímu pochodu pro lepąí výstup na vrchol Osljanky. V tu chvíli (bohuľel/naątěstí?) začínalo prąet. Postavili jsme stany, natáhli ponča na deą»ovou vodu a schovali se do stanů. Tahle přeháňka, (která vľdy znovu začala, jakmile ®íľa prohlásil, ľe uľ končí) mě uchránila před non-stop pochodem přes Osljanku. A vąechny nás uchránila před dehydratací, nebo» jsme celkem nachytali asi 4,5 liru deą»ové vody. =)

--- 16. 7. 2005--- úpatí Osljanky 847 m.n.m. - osada Velká Osljanka; 16,7
den plný překvapení:
předpoklady a očekávání: vrchol hory - nákup v magazínu a civilizace - most
nemilosrdná realita: vrchol v mlze (útěk z hory) - opuątěná vylidněná obec - zbořený most a hledání brodu v řece
Síma opět ztratil láhev z batohu
Bude následovat VELMI DLOUHÝ zápis, protoľe toho dne se několikrát zvrátily a změnily naąe plány =)
Čeká mne opravdu vstávání v ąest a odchod v osm hodin ráno?!?!? Nikoli, kvůli mlze, která se válela mezi stany, jsme čekali, aľ trochu uvidíme na cestu - vstávali jsme v deset. posnídali jsme na lihu uvařenou brrrkaąi a vydali se nejkratąí cestou do údolí k osadě - městu Baląája Osljanka. Na místě, kde jsme předchozího dne obědvali, jsme a) doplnili zásoby vody (Síma zase ztratil cestou jednu láhev), b) doplnili jsme potraviny do těla (suchary, suąenky, salám, poslední chleba a zguąonku. Shora z hory jsme viděli opravdu baląóju Osljanku, nevypadala nijak ąpatně - těąili jsme se do magazínu: "...A já koupím třicet čokolád a vąechen chleba vám vykoupím!!!" Srąeli jsme vtipem. =)
Napojili jsme se na hlavní cestu a pokračovali vcelku sviľným tempem. Síma vytáhnul kytaru, takľe Káč chvíli nemusela myslet na bolavé nohy. Uskutečnili jsme RYCHLO©ÍPÁCKÉ foto (bez Bubliny, ten nás fotil :-) ) a v ąest jsme doąli k řece, kde stál rozadlý dům. Uąli jsme pár metrů a naąe sny o Osljance se rozplynuly v dáli. V magazínu by určitě nebylo zakryto, kdyby tu nějaký byl... ©li jsme se podívat do dvou největąích a nejzachovalejąích budov podél cesty - pravděpodobně základní a střední ąkola. Síma naąel v jedné místnosti sčot a váhal, zda by si ho neměl vzít domů. Káč naąla v nějakém seąitu poslední zápis z roku 1998. Na dřevem obloľené zdi visel plakát o nějaké ceně gubernátora k roku 2000. Na zemi se válelo plno papírů, dřeva, kovů, zbytků z kola... Základní ąkola stála hned vedle. Schody do patra byly jeątě funkční (ale nikdo se po nich neodváľil), na zdech byly vymalování základní geometrické tvary a početní úlohy 1+1=2. Kromě tělocvičny s ľebřinami jsme naąli i místnost s injekčními stříkačkami a gynekologickým křeslem...zdravověda je potřebná a prevence téľ =)
Procházeli jsme i daląí menąí domky poblíľ, některé byly jeątě docela pěkně zařízené a vybavené, dva domky vypadaly udrľovaně (naąli jsme Leninovy paměti, album, učebnice angličtiny a němčiny). Kdyľ se kluci ąli podívat k řece, viděli ve člunech vodáky - takľe úplně mrtvo v městě "nebylo". A najednou jsme viděli, jak proti nám jdou dva lidé se psem a batohem - ľe by TURISTICKÝ RUCH? To dva kluci se psem ąli na Osljanku a dali nám cennou informaci, ľe nás čeká u ostrůvku brodění - coľ nás překvapilo, nebo» alespoň Pavlík očekával most. Proąli jsme opuątěným městem a doąli aľ k řece Kosvě. Síma vytáhl prut a začal rybařit, zatímco Pavlík s ®íľou ąli hledat most. Místo mostu naąli jen pomník postavený poslednímu muľi ľijícímu v Osljance (1914-2002) a potkali muľe, který zase na opačném břehu hledal brod. nedalo se nic dělat. Schylovalo se k večeru a jako na potvoru začal foukat vítr. S Káč nám začalo být zima vůbec jsme se nechtěli koupat - řeka byla ąiroká a bylo jasné, ľe voda bude dosahovat alespoň do poloviny stehen. "Co třeba DU©E? Neąly by nějak pouľít, kdyľ uľ se s nimi táhneme? ...Návrh se neujal -duąe jsme měli pro případ, ľe řeka bude hlubąí a my bychom museli plavat - coľ nenastalo. A kdyby snad - tak dáą batoh nad hlavu a přejdeą to...ne? Sundali jsme si oblečení od pasu dolů, nazuli brodičky, vzali hůl do ruky, vytáhli batohy nad pás a hupsli do brodění...
na druhém břehu jsme zjistili, kolik nám chybí do Kizelu. Chlapík z protějąího břehu ąel za těmi dvěma kluky, ąel převáľně pěąky a ąel těch 50 km 12 hodin. Mezitím se počasí umoudřilo a nám se tak na poloostrově líbilo. Postavili jsme stany "na pláľi", kluci ąli na dřevo a Síma na rybálku. Uvařili jsme si večeři, propočítali jídlo a uľívali si pěkný večer u vody, celkem bez hmyzáků. Síma se vrátil asi v 10 večer. Sázeli jsme se proto, ľe mu tak berou, nebo ľe chce přinést alespoň jednu rybku. První varianta byla správná - Pavlík doporučil správné místo k rybolovu: 3 okouny, 4 lipany a 3 pstruhy za 1,5 hodiny. Připravili jsme ryby na ráno a ąli spát, neb jsme chtěli brzy vstávat a v půl 11 vyrazit na cestu, abychom stihli ujít ujít co nejvíc kilometrů. Ale ujdeme je? A co na to Jan tleskač?

--- 17. 7. 2005--- Osljanka - Kizel;
Bude následovat opět trochu DEL©Í zápis, protoľe toho dne se událo mnoho zvratů =)
DEN MNOHA KILOMETRŮ posuďte: 15 km pěąky + 28 km stopem + autobusem do Kizelu + vlakem do Usvy + 2 km pěąky za Usvu
Ráno nás Pavlík vzbudil podle úmluvy v půl deváté. Síma zůstal ve spacáku, a tak ąel na rybálku ®íľa. Uľili jsme si hodo-bóľo snídani: rybí polívku z okounů (s kmínem, solí, novým kořením) a pstruha v alobalu s brrrkaąí. Kaľdý jsme jedli rybu...no ani jsme to nemohli sníst =) Největąí pikantérie toho rána byla "ňamka" Pavlíka, ®íľy a Káč. Někdo jim poradil, a» si uvaří těstoviny na sladko - a oni si z nich udělali amarounový dort. Na fotce vypadá moc hezky, ani byste to nepoznali =) . Od pláľe jsme vyrazili v půl dvanácté směrem na koupačku k brodu. Tam jsme potkali včerejąí kluky. Na Osljanku nedoąli, ale zvěděli jsme, ľe přijeli autem (do kterého uľ jsme se bohuľel neveąli) a nechali nám své jídlo: cibuli, chleba a 6 brambor. V jednu po poledni jsme tedy konečně vyąli (opravdu časně) směrem ke dvěma rozcestím. Čekalo nás asi 15 km, abychom měli ąanci chytit stopa.
Sluníčko pálilo, nikde ani ľiváčka...čekala nás cesta do kopce z kopce...myslím, ľe si nikdo z nás nedokázal představit, co nás opravdu čeká. Snad jen poté, kdy jsme se rozdělili o poslední salám, kousek chleba, 1 cibuli jsme tuąili, ľe do magazínu prostě dneska musíme stůj co stůj!!! Doąli jsme na rozcestí a začali ľertovat, co bude s tím stopem. Káč stopu nevěřila, a tak vyąla pěąky napřed. Vąechna auta toho dne jela nekompromisně v protisměru. První naąím směrem jely dvě side-cars s nevstřícně vyhlíľející posádkou. Pak něco chrochtalo a my slyąeli a věděli, ľe TO JE NÁ© AUTOSTOP!!! Káč se rozběhla zpátky k nám, abychom ji tam náhodou nechtěli snad nechat napospas krutému osudu. Přijelo něco plné ąrotu. Řidič nám zastavil a chtěl nám ukázat, ľe nemá v autě místo, my řekli, ľe to nevadí, ľe se vejdeme. On ľe éto něbepéčno - my: ľe to nevadí, ľe si sedneme na batohy. Řidič si dal cigárko na uklidněnou, my nastoupili a jelo se. Byla to jízda velmi dobrodruľná - rigoly, meliorace, brody, mostky, louľe...neuvěřitelné sklony terénních nerovností =) . Kdyľ na korbu neąel pach benzínu, vířil se kolem nás prach (sedal na batohy, brýle, čepice, čistě vyprané oblečení - jeli jsme přeci do města), a kdyľ dovnitř nelítal ani prach, dostali se k nám hovada. Zvláątním znamením "drľte se!" pro nás bylo skřípění brzd a podřazování rychlosti. ®íľa se sľil se svým kusem ąrotu natolik, ľe si ani po pauze na pití a záchod nepřesednul. Pavlík málem vypadával za jízdy a Síma hledal daląí moľné místo na těle pro novou otlačeninu. ®íľa seděl jakoby právě vyąel z koupelny - s ručníkem kolem krku, ve vypraném tričku, s umytými vlasy =) (ale jen prvních pár kilometrů).
Najednou stop zastavil - po 28 km - 2 hodinách jízdy - u skládky na kraji obce - dřevěné domky, skleníky...Vyfotili jsme se s řidiči, nechali si ukázat cestu k magazínu a vodě a rozloučili se plni očekávání. Doąli jsme k veřejné pumpě, trochu omyli prach z tváří, vypráąili batohy a ąli dál. PO DLÁ®DĚNÉ CESTĚ, mezi domy s balkóny, mezi rozbořenými domy i troskami, kolem nás jezdily děti na kole, omladina v autech a také projel policista na motorce. ©li jsme kolem telekomunikačního úřadu, k panelákům a bytovkám a doąli jsme k náměstíčku, kde čekalo plno lidí.
Pavlík si myslel, ľe domek s otevřenými dveřmi a nápisem nad vchodem "ąachta 41" je otevřený magazín. Ale v domku neprodávali ani bilety na autobus. Lístky prodávali v autobuse (tedy prodávala je jedna taková "mrtvá slečna") a autobus nám měl přijet za pět minut - no neměli jsme náhodou ątěstí?!?!? =) Sám Síma řekl, ľe nakoupíme aľ v Kizelu a vyjeli jsme do goroda. Kodrcali jsme se asi 3/4 hodiny mezi vytěľenými haldami, po cestě dláľděné i asfaltované (tedy podle Pavlíka) =) coľ Símu i ®íľu dost pobavilo. Celou dobu hledali, jestli uľ po silnici před námi proąel ta»ka Asfalt... - odtud vznikla hláąka "hele ta»ka asfalt je tu taky".
Cestou do goroda jsme viděli 4 magazíny, kde měli otevřeno. Z konečné autobusu jsme vzali první dva nejbliľąí obchody útokem. Kromě toho, ľe jsme koupili, co jsme mohli, tak byly prodavačky uneąené z ®íľovy ruątiny.
A hurá na nádraľí. Pavlík se ®íľou ąli vyřídit lístky (historka sama pro sebe) a Káča a Síma a já jsme futrovali nakoupené zásoby. Zpět k historce: tedy Pavlík a ®íľa stáli u okénka a za nimi ve frontě stojící Rus se ptal: "Máte to na dlouho?" - "Jo." Tak ho pustili; aľ kdyľ se dali do řeči (Rus se ptal, odkud kam co jede a kdy), teprve po několika větách Rus zjistil, ľe jsou inastranci a ľe mu s vlakem neporadí. ***Kaľdý otáčí oči v sloup, kdyľ se dozví, ľe jdeme uľ 14 dní a ľe jdeme z Konľaku =) přitom oni sami chodí s megabatohy.***
Do odjezdu vlaku nám zbývaly dvě hodiny, tak jsme hráli v kostky. Stejně tak i ve vlaku - kde bylo mimo jiné hrozné vedro, puch a volno zas aľ u záchodků a kuřárny na konci vlaku. Poslední půlhodinku jsme hráli prąí, abychom neusnuli a nepřejeli - přeci jen bylo půl druhé v noci (půl dvanácté moskevského času), kdyľ jsme měli vystupovat.
Od nádraľí nás jsme ąli k silnici, pak k řece Usvě a po proudu po pravém břehu POSÁZAVSKOU STEZKOU. Čekalo nás totiľ nejdůleľitějąí: najít místo na spaní. ©li jsme ve tmě asi hodinu, neľ jsme naąli ve strmé stráni docela bezva místo: rovné, vysekané, s ohniątěm. =) zalehli jsme ve tři k ránu, počítali nákladní vlaky a jejich vagóny a těąili se, ľe následující týden proľijeme bezva pohodu.
Pavlík nebo ®íľa jednou prohlásil - "dlouhej jako ruskej vlak". Tak jsem v Kizelu na nádraľí schválně počítala vagóny jednoho nákladního vlaku. Bylo jich 70 - slovy sedmdesát!!!! Vagóny táhly dvě lokomotivy a dvě lokomotivy vlak jeątě tlačily...Uľ to chápu... =)

--- 18. 7. 2005---odpočinek na nejlepąím místě u vody
vodácká atrakce na řece Usvě: kajaky, katamarany, rafty maximálně přetíľené...výlet do magazínu, maróľenoje
Koupačka a těľká pohoda to rozhodně byla! =) probudili jsme se do parádního letního dopoledne. Uchystali jsme si dobroučkou snídani (z magazínu) a vytáhli mýdlo, abychom ze sebe smyli včerejąí prach ze stopu, smrdutost z vlaku a vlastní pot. A taky nás čekalo VELKÉ PRÁDLO. (Včetně uąmudalných batohů od ąrotu.)
Pravda, naąe místo nebylo z nejpustějąích. Projela kolem nás řada vodáků, proąli rybáři a turisti s velkými s batohy. Zjistili jsme se, ľe se vąichni trousí ze skalního městečka asi 5 km daleko. Zatímco do námi zjiątěného skalního města se vąichni teprve chystají. Nepotkali jsme zatím nikoho, kdo by tam byl a vrátil se.
®íľa naąel pramen čisté vody a myčku na nádobí.
Síma a já jsme ąli odpolko do Usvy do magazínu pro citrón, dvě zmrzliny, baltiky - PEČIVO uľ ale ZASE NEBYLO... K večeři jsme se nechutně přejedli: vařené brambory, ąpízy, kuskus s rybičkami, bramborové placky...suąenky...chalva...baltiky...kostky a kytara. =)
®íľa si nedal pokoje se svými botami, stále je lepil v marné naději, ľe mu jeątě vydrľí. Jak se v průběhu expedice ukázalo, vícero věcí měl s sebou jiľ tzv. pamětních a tento rok si zvolily jako přelomový ve svém slouľení ®íľovi. Batoh, boty...nějak toho jeątě přibývalo. Uľ si ale přesně nepamatuji, co vąechno chtěl vyhodit - jóóó jeątě minimálně jedno tričko - a tak uľ končím, abych nepsala nepravdivé pomluvy. Promiň ®iľiku =)

--- 19. 7. 2005--- Usva - kamenné město - ©umichinskij; 23 km
marné hledání přírodních krás, hod toulavým kotětem do dálky
Ráno začalo celkem nevinně. Vstali jsme později, sluníčko nás v 9,30 vyhnalo ze stanů. Uvařili jsme si snídani, balili, mezitím se okoupali a ve 12 jsme ąupajdili k magazínu. Koupili jsme svačinu a pití a vyrazili směrem na KAMENNÉ MĚSTO. Cestou jsme si uľili krleą, rovnou nekonečnou tekoucí asfaltku, vedro na úpal, odbočku konečně naąím směrem, krleą II. a kde nic tu nic. Kluci místo kamenného města prozkoumali ąachtu s výsypkou. Pak se Pavlík rozhodl prozkoumat jeątě jednu cestu a přinesl kus pískovce. ©li jsme s ním a Káča a ®íľa naąli i daląí kameny - docela velké a poskládané na sebe. Tím rázem se zmírnil splín a depresivní myąlenky v naąich řadách..
Tedy jsme opravdu na něco jako město podobné kamennému městu narazili. Při svačině jsme vymýąleli, kudy bychom mohli jít dál a Síma naąel na mapě něco jako rybník. Naivně jsme tomu modrému flíčku věřili, ľe se budeme mít kde vykoupat. Bohuľel, jak se ukázalo, neąlo o ľádnou romantickou lagunku. Cestou nám jedna paní domácí řekla (která hlídala nějaké stroje u jiné opuątěné ątoly a měla tam vlastní dovolenkářskou dřevěnou boudu), ľe to na koupání asi nebude, ľe o ľádném kamenném městě nic neví... a vůbec vypadala pramálo přátelsky. Jezero bylo celé rezavé (nebyl to odlesk zapadajícího slunce), jak do něj vtékala VODA Z GEJZÍRU - prasklého odvodnění ąachet. ©li jsme po asfaltce dál (uľ bylo 22:30) aľ do města ©umichinskij, kde se k nám přidalo kotě. Síma se ho zbavil - po malém emočním výbuchu - za ®íľovy asistence hodem do dálky. Kluci se zkouąeli kotěte zbavit vąelijak: zahnat, zastraąit, zaplaąit, psa na něj posílali - ale ten se kotěti obloukem vyhnul... =) Proąli jsme obcí, ąli po cestě dolů k řece (ąli jsme za zvukem motorky, která "zřetelně jela od vody"), aľ jsme doąli na břeh, postavili stany a o půlnoci jsme ulehli - hned na ráně vąem místním. =)

--- 20. 7. 2005--- opět pohoda u vody
koupačka, opalovačka
minimum km, leháro u řeky - vstávačka po deváté hodině
- koupačka
- snídaně
- koupačka
- lehárko
- člobrďo, nezlob se
- koupačka
- Káč a Pavlík ąli na nákup pro maróľenoje
- procházka proti proudu
- blesky a hřmění
- večeře
- ľouľel z Vitacitu
- kostky
- Dobrou noc =)

--- 21. 7. 2005--- ©umichinskij - Usva - kamenné stolby; 13,6 km
Cesta podél vody je nejpřijatelnějąí varianta v takovém vedru, cestou asi tři koupání - pohoda =)
Ráno se nám podařilo vstát a vyrazit celkem na čas - v 11 hodin. Vyrazili jsme po proudu Usvy, po břehu od obce ©umichinskij do Usvy. Slunce nám opět přálo, a tak jsme se cestou dvakrát pěkně vykoupali a cachtali. Doąli jsme k rozbořené továrně (od které jsme vycházeli), nastoupili na bývalou vlečku (teď uľ docela pěknou cestu) - - - a - - - hurrááá do magazínu. Nakoupili jsme zásoby a ąli kolem "naąeho" kempu aľ daleko ke Stolbám. Přeąli jsme vąechny "kempy" (rozuměj místa vhodná ke stanování) aľ dozadu, kde jsme konečně naąli místečko - plné bodláků, muchniček, komárů a hovad. Těąili jsme se na koupačku (dokonce i Síma - zlí jazykové tvrdí, ľe chtěl v posledních dnech dohnat celočtrnáctidenní nemytí). Kdyľ lezl do vody a rozhazoval rukama, aby odehnal hmyz, nadával jak ąpaček na kousající hovada. Uvařili jsme véču, Káč doąla pro vodu a kvůli ďobajícím mrchám jsme ąli spát...
Ale Radio ®íľa jeątě vysílalo lingvistickou relaci o "nicméně" a "víceméně" a filmových premiérách poslední doby.
Zjistili jsme, ľe Rusové konají své biopotřeby buď přímo na cestě, nebo těsně vedle. Podle vąech poznávacích znamení tou dobou chodilo hodně lidí naąí cestou...
Kolem vody bylo taky plno "vodáků", kteří si půjčují vybavení v Čusovoj (které bylo 50 km daleko).

--- 22. 7. 2005--- přesun k původnímu kempu v Usvě; 4 km
Ráno chtěl Pavlík vyrazit ke Kamenné věľi. Chtěla jsem jít taky, ale protoľe Síma chtěl jít taky a není zrovna ranní ptáče, ąli jsme jako druhá vlna. Neměli jsme ten pravý pohled, aby nám klesající stěna připomínala věľ, ale to mi snad ani tak nevadilo. Proąli jsme se se Símou hodinku - Síma se i koupal - ale ąpačkovala nadával na hovada aľ nepřiměřeně - bohuľel to musím takhle napsat.
Přeąli jsme na první kemp těsně pod Usvou. Káč a Pavlík ąli napřed, abychom se nemuseli bát, ľe místní budou rychlejąí. Pak ąli jeątě Káč s Pavlíkem do magazínu, přinesli nám zmrzku, baltiku a B>vzkaz, ľe chleba bude zítra do 12 hodin a ľe nám ho schovají...
Neľ se K & P vrátili, vyprali jsme těla i oděvy - i Síma nakonec vypral své hadříky a vybalil MÝDLO, KTERÉ JI® 3 ROKY vąude hrdě vozí s sebou NEPOU®ITÉ. =)
Čekal nás večer s baltikou, kostkami, veselicí a kanadskou nocí před posledním proflákaným dnem u řeky. Toho večera vzniklo více vtipných úsloví typu: jóó...teplý je to dobrý i kdyľ je to studený...táta asfalt za to můľe, ľe se to nesrazilo...ale aľ se to srazí, to bude bouřka...jojo dneska přijde bouřka, bude prąet...

--- 23. 7. 2005--- Usva - Ekaterinburg (vlakem); 12 hodin 300 km v kupíčku
Ráno jsem se vzbudila v půl ąesté a uľ se mi nechtělo spát. ©la jsem se dívat na řeku. Po proudu se líně válela mlha a řekou pomalu postupovali rybáři.
®íľa ąel před dvanáctou pro objednaný chléb a my se váleli u vody, jedli poslední zbytky jídel: posnídali jsme pudink a vločkami, rozinkami a čokoládou, svačili chléb a jumku (já se sýrem, Síma a´la guláą). Nebýt Pavlíkovi aktivity, neučinili bychom toho dne snad nic kloudného - tedy kromě praní, mytí a koupání. =) Pavlík ąel na dřevo a naąel jeskyni.
Jeskyně byla podle Pavlíka vápencová (a moľná to dřív byla i ątola) - a my jsme v ní naąli tmu, zimu a led.
Pak jsme na louce sledovali bouřkové mraky a sázeli se, jestli bouřka naąi louku obejde, či neobejde... Vlak jel ale aľ v devět večer a nám stále zbývalo plno času. Zahráli jsme si 2x kostky, vyprali jsme si, koupali se, vymdlili se, abychom byli jako ze ľurnálu =)"Hlavně se nesnaľte vypadat (a chovat) jako cizinci" radí průvodce, tak jsme se umyli =) a ąli na nádraľí.
Na nádraľí čekalo plno lidí na příměstský vlak. Neľ přijel, navątívili jsme naposledy magazín - kopili si pití, chlebíky, salám k brrrrkaąi a baltiky do vlaku.
Síma měl toho dne docela plodnou hlavu na myąlenky a příspěvky a rozproudil diskusi o nájmech, bytech a správním aparátu. Ve 21:48 místního času konečně přijel kupéčkový vlak (600 rublů za jízdenku a 40 za povlečení). Nasádlíkovali jsme se vąichni do jednoho coupé, ®íľa si u nás nechal věci a ąel si vedle povléknout. Snědli jsme hrachovky, brrrkaąi, uvařili kafíčko, vypili piva, snědli suąenky a zahráli KOSTKY, ustlali si a ąli spát...
...a zase se ocitla Barka v pytli a zase byla nesena nocí... Čekala nás desetihodinová cesta v hogofogo kupé vlakem ze Solikamsku do Sverdlovsku (Ekateru) (průměrná rychlost 70 km/hod; cesta cca 300 km)

--- 24. 7. 2005---Ekaterinburg
Tentokrát jsem spala bez spacáku - pouze v povlečení - a taky to ąlo. Tak snad nechytnu ľádný svrab... Ráno raníčko panna vstala, batoh na uzel zavázala a ąla do města. Snad pořídí něco pro své kamarádya známé - přinejmenąím adkrytky. =) Moľná nás Pavlík přemluví, abychom den strávili v marąrůtce na výletě k čertovu gorodiąti. Kaľdopádně zas-je-den-je-den-ten-tam a uľ nás čeká jen 1 celý den v Ekatěrinburgu a jedna noc, na kterou jsem moc zvědavá - jestli ji na letiąti prospíme, nebo strávíme někde jinde...
Batohy jsme nechali v úschovně na nádraľí a vyrazili jsme do supermarketu na známé místo pro buločky. Protoľe nebyly hotové, koupili jsme pití a starąí "uľ hotovky" a ąli směrem k achotniku. Káč chtěla koupit trička a sirky, které chytnou a hoří i ve větru, deąti. Proąli jsme asi čtyři a byli jsme částečně úspěąní...trička nebyla přesně podle přání, ale spíčky jsme sehnali senzační - extra sirky jsme skoro vykoupili. Také jsme si KONEČNĚ KOUPILI MAPU oblasti, ve které jsme vlastně byli. Celou pátračku po tričkách jsme směrovali i tak, abych mohla koupit pohledy a známky na poątě. Cestou z poąty jsme ąli kolem CIRKUSU - coľ rozhodlo o naąem odpoledni a výlet k čertovu rodiąti se nekonal. Koupili jsme lístky do 14. řady na představení od 15 hodin. Lístky kupoval Síma a u okénka zapomněl hádejte co - =) - láhev s pitím. Více o cirkusu bude jeątě dopsáno. (Poznámka pro dobro Símy: u pultu v achótniku zapomněl Pavlík láhev s limonádou).
Návątěva v cirku
Bude jen ve zkratce - pro mě návątěva pravého ruského cirkusu znamela řadu záľitků =)
Veąli jsme do velké kamenné budovy - něco jako hamburská budova pro Berlitze v seriálu cirkus Humberto. Jenľe modernějąí - prosklené ochozy s výhledem ven. Jen ten zvířecí pach a puch se asi nezměnil. Veąli jsme do hlediątě, sedli si skoro na svoje místa a čekali, co bude. Pro děti bylo připraveno mnoho lákadel - svítící pásky, dobroty, jízda na poníkovi aj. Setmělo se, rozsvítila se světla a z reproduktorů byl slyąet hlas bábuąky z ruské pohádky. Vąechny nás pěkně uvítala a provázela nás celým představením, které trvalo 2,5 hodiny s patnáctiminutovou přestávkou. V přestávce jsme si koupili nanuky, abychom mohli na začátku představení patřičně ąustit. =) V první části se ukázali výborní akrobaté na laně téměř bez jiątění, krotitelé pudlů a medvídků, akrobat na kruzích, krotitelé opiček (které parodovaly provazochodce z ůvodu) a koně, kteří nepůsobili moc zkroceně. Ruątí klauni docela obstojně vyplňovali přestávky nutné pro přestavbu manéľe. Po přestávce jsme shlédli báji o veliké lásce. Akrobati jezdili na koních jako blázni, koně byli jako splaąení, tu se klaďas a záporák objevili ve výące na ploąině, tu zas procválali manéľí a bojovali mezi sebou - jiskřičky jen lítali. Dokonce i cvičená puma na nás vystrčila tesáky. Viděli jsme docela krásné představení - alespoň mně se líbilo. V cirkuse jsme byla (poprvé a) naposledy někdy ve 2.třídě základní ąkoly. Myslím, ľe i ostatní byli nadąení - ostatně naąe dojmy si můľete prohlédnout na fotce. Pavlík zkouąel i natočit video, kratičké se mu zdařilo. Já mohu jen vyuľít fotek kluků, které nakonec docela dobře vyąly. To» ve zkratce vąe o naąí návątěvě cirkusu. Nikdo nelitoval, ačkoli vlastně původně jsme ani nechtěli jít - právě kvůli puchu a obavám, abychom jen "neproąli zvěřinec". =)
V půl ąesté nás cirkus vyplyvnul na ulici. ©li jsme vąichni na lov darů a jídla do SUPERCENTRA Kupec. Nejdřív jsme se nadlábli (kuřecí se zelím, kuřecí s kuřecím, gréčka s pivem, piroľek, piva...) a pak jsme se dali do nakupování:
Nu pagadi! na videu, čokolády, suchariky, vodky, baltiky, chalva, čaj...
Ve čtvrt ne devět jsme se seąli v parku u fontány, kde dopoledne Síma stenografoval mladému telefonujícími Rusovi. Z parku jsme jeli METREM 3 stanice zpět k nádraľí do úschovny pro batohy. NO - a kdyľ uľ se nám zdálo, ľe nám nic nemůľe zmařit odjezd na letiątě, zmrzl náą úsměv. Cesta na letiątě se stala nejteľąím ale i nejzábavnějąím úkolem dne - byla přeci neděle večer!!! =) Vyąli jsme před nádraľí na zastávku autobusu No 1. Tři čtvrtě hodiny nám trvalo, neľ jsme zjistili, ľe autobus uľ asi nepojede, protoľe je neděle - a jestli pojede, tak asi za dvě hodiny. To bylo pár minut po 22 hodině. První ranní autobus jel přílią pozdě, neľ abychom na něj mohli počkat. Místní nám doporučili jet marąrútkou 031 do stanice Ok»ábrskaja a dál 026 na letiątě...případně kdyby jeątě jel poslední autobus 1 (nebo 26?)... Ok»ábrskaja byla proklatě daleko. Nahrnuli jsme se celí naľhavení na letiątní linku do "031" - řidič jel jako by tuąil, ľe děsně spěcháme - a vysadil nás, jak jsme chtěli...bohuľel "026" nám ujela těsně před nosem - a kdyľ jsme se ohlédli, uzřeli jsme hraniční ceduli města EKATĚRINBURG. To černo kolem značky uľ byla okolní tma, bylo uľ fakt docela pozdě, kdyľ jsme čekali na - no?...no?...na co...? no na stopa =)
Stmívalo se, seděli jsme na zastávce na konci města, vesele jsme ąveholili a kluci se stávali pomalu ale jistě víc a víc nervóznějąími. =) ®íľa proto, ľe se mu chtělo na záchod a Pavlík ľe viděl, jak zbývající 4 km JDEME PĚ©KY. Vskutku zastávka uprostřed lesů snad naąím posledním dobrodruľstvím cestou na letiątě... Stopli jsme "černou marąrůtku" (= bez čísla, takový černý taxík). Dost se nám ulevilo a hurrrááááá k aeroportu. Tam jsme opět pojedli a usadili se venku na lavičkách, nebo» nás čekala vlahá letní noc. =)
Dva metry od nás si kuřáci zřídili svůj debatní klub, zrovna pro Káč to bohuľel byla celkem prekérka (tahle výprava byla začátkem jejího konce s kouřením). Obecně je pro nás pidlivizace zničující, protoľe si vľdycky zaplácáme ľaludky...

--- 25. 7. 2005---Ekaterinburg - Praha
čekání na ranní a opět zpoľděný let (7:20) - opět nám čekání ukrátila hra v kostky =)
V hale na letiąti čekalo obrovské mnoľství lidí, uvnitř bylo nedýchtelno, ale postupem času nebylo zbytí a museli jsme dovnitř. Co dělat - čekání dlouhé - a tak doąlo opět na ígru v kůbiky. Nejedno ruské dítko by si rádo zahrálo s námi - a dospělí samozřejmě také koukali na ąílence, kteří sedí hloučku, vykřikují, smějí se a vymýąlejí strategie, kdo bude první na dně... Při odbavení opět proąlo ®íľových i Pavlíkových 53 cm argumentů a let se obeąel bez potíľí. Snad jen kromě toho, ľe jsme měli opět asi o hodinu opoľděný start.
Na letiąti v Ruzyni na nás čekal ta»ulda, který nám pořídil závěrečná dokumentační fota, ľe jsme se opravdu vąichni v pořádku vrátili. Přiletěli jsme ráno, takľe jsme ąli domů na snídani - někteří pak ąli spát, jiní se hned vrhli do likvidace kontaminovaných obsahů batohu = praní, mytí atd...

Přátelům z Rastěsu jsme poslali fotky. Pro naąe kamarády bylo uspořádáno asi tříhodinové promítání.
Musím napsat, ľe vąechno parádně vyąlo - aľ neuvěřitelně; počasí, potraviny, doprava, (ne)bloudění, místa na spaní, fotky, nálada a ačkoli jsem se na Símu dost často mračila, přeľili jsme to!!! =)

Poznámka k GPS: je výborným pomocníkem, kdyľ potřebujete znát, kde asi přibliľně bloudíte. Vytyčování podle souřadnic se docela osvědčilo. Jinak nám ale Síma stále předhazoval, kolik nám jeątě chybí: "Uľ jen tři kilometry..." - prý jako motivačku a povzbuzení. Jenomľe Símo, to V©ECHNO VZDU©NOU ČAROU!!!! Pokud se tedy nejednalo o údaje poctivě zaznamenané zapnutým přístrojem za posledních cca 12 hodin...

Pavlíkovy stránky
Símovy stránky

3. 7. - 9. 7. 2005 (Ruzyně - Ekatěrinburg - Krasnoturinsk - Karpinsk - Kytlim)
10. 7. - 16. 7. 2005 (Kytllim - Rastěs - úpatí Osljanky)
17. 7. - 23. 7. 2005 (Osljanka - Kizel - Usva - ©umichinskij - Usva)

ą»astná "doma" v Praze na letiąti, jeątě se "zalarveným" batohem