SAREK aneb CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 23.6. 2007 - 15. 7. 2007

...první přípravná schůzka... u Tokajíta na mejdle a opět je jasné, že se pojede. Dokonce už i víme kam - do Švédska - národní park Sarek. Tokajíto vytáhnul mapu Švédska a my se Símou poprvé sledujeme, kam pojedeme na svatební cestu. Je pravděpodobné, že pojedeme auty a dáme přednost trajektu před placeným mostem z Dánska. =)

...druhá přípravná schůzka... "Na nějaký společný sraz to moc nevidím. Jsme všichni celí rozlítaní, Síma říkal, že přijede a poslal s autem tebe," tím začal Pavlík v autoservisu nad Felicií. Pevně věřil, že Žížovo auto bude schopné cesty, tou dobou bylo nepojízdné. Bylo 18.6.

...třetí přípravná schůzka... prostě se nekonala...

23. 6. - 25. 6. 2007 (Praha - Drážďany - Berlín - Stralsund - Sassnitz - Trelleborg - Malmö - Stockholm - Uppsala - Arvidsjaur - Jokkmokk - Kvikkjokk)
25. 6. - 6. 7. 2005 ("Parte" - jižní část parku Sarek)
6. 7. - 9. 7. 2007 (cesta k NP Skuleskogen)
9. 7. - 12. 7. 2007 (Skuleskogen)
12. 7. - 14. 7. 2007 (cesta na jih a domů; Uppsala, Stockholm)
15. 7. 2007 (návrat: Sassnitz - Berlin - Drážďany - Praha)

--- 23. 6. 2007--- sobota: Praha- Prosek - Sassnitz
Balení batohu mě opět trochu zaskočilo. Po druhém telefonátu Símovi a třetím přebalení už jsem zredukovala obsah tak, že jsem byla schopna vše unést, akorát jsem nějak neměla představu, co s tím, jídlem a stanem, které ještě budu muset u Símy zabalit... =)
Sraz všech u Símy po půl desáté ráno. Žíža, Pavlík, Káča (Káč Káč), Helča, Síma a já. Předpokládaný odjezd v 10 hodin.
V 9:30 - Žížovo auto zaparkovalo před domem. Bohužel nepochopitelně a neprakticky daleko od zelené příšery... Síma odchází z bytu s prvními plnými taškami. V 9:50 jsem už také u auta. Zjišťuji, že Káč a Pavlík šli na nákupy. Snažím se to nepřiměřené množství věcí dostat do kufru auta. Helča i Žíža čekají v pohodě u aut, baví se nad našimi zavazadly a užívají si sobotní pohodu. V 10:05 Market a Síma stále chodí kolem auta a rozvažují, jak do auta vše dostat. 10:10 - Helča se rozhodla, že pojede v autě se Žížou, Pavlíkem a Káč. Se slovy, že jim nechce křenit - když mají ty líbánky, je vlastně vysvobozuje z nesnadného úkolu "naložit auto". 10:20 naložena obě auta: Škoda Octavia 4 osoby a jejich batohy + Škoda Felicia 2 osoby a jejich věci). 10:22 expediční foto, 10:30 odjezd směr Teplice. První expediční foto zaznamenal Símův fotoaparát z víka sídlištního kontejneru.
Cca za hodinu (po 100 km) jsme zastavili u poslední benzinky v Čechách. Žíža vzal plnou, my také. Dobře se nám počítala spotřeba: na tachometru jsme ujeli 101 km a do plné nádrže jsme dobrali 6 litrů - dobré počty i spotřeba =). Pokračovali jsme dál, skrz tunely kolem německých tabulí, až jsme si mysleli, že nebudeme muset hledat pasy...(někteří měli opět nepříjemnou předtuchu - však to znáte - že pas zůstal v batohu v kufru...) Ale Němci svá celní okénka nezrušili. Tag. - Tag. - Jaká firma ta trička? Odkud? - Keine Firma. Die sind unser - wir machen.... Ani pasy vidět nechtěli, "profi" trička je utvrdili, že jsme slušňáci. A Káč měla starosti, že se jí letošní expediční trička nepovedla, že se nebudou líbit.
První zastávka byla až někde za Berlínem, kde jsme se se Símou vystřídali za volantem. Nezmar Žíža se s nikým nestřídal, ačkoliv u nich v autě byli všichni tři řidiči. V Německu jsme 2x brali benzín a jen 1x významně špatně odbočili. Símova GPS samozřejmě nemlčela. Jak nám pak Káč vysvětlila, když si k nám přesedla: "zase se zakecali - rozebírali do součástek před námi jedoucí auto s Litevci a najednou zjistili, že jsme měli jet stále za nimi a neodobočovat vpravo...ale už bylo pozdě. Chtěli jsme samozřejmě znát náladu v druhém autě. Poprvé to Káč nevadilo, ale jak pak časem sama řekla (po několika přesednutích z vozu do vozu): "už vám to říkat nebudu, zeptejte se sami sebe navzájem, nejsem žádná spojka - vždycky když si přesednu, chcete vědět, jak to v druhém autě..." Několikrát cestou sprchlo a foukal vítr. Přes Drážďany a Berlín utekla cesta docela rychle. Trajekt jel až v deset večer, takže jsme měli 3 hodiny času. Check-in trakektu byl prázdný. Uklidňovali jsme se, že je ještě příliš brzy... Odjeli jsme tedy na parkoviště u pláže. Povečeřeli na kamenech, posbírali první mušličky, vypili nealko pivo a pomalu přejeli zpět k check-inu. Cestou jsme lehce znervózněli, nezaznamenali jsme žádný velký provoz. Vtipkovali jsme, že trajekt nejede "tuodtud". Ale brzy se nám ulevilo. Při odbavování jsme důsledně dodrželi značku "Prosím vypněte motor" a zkoušeli tlačit auto jedním prstem a šlo to =). Zaplatili jsme kartou za 3 osoby a 1 auto zpáteční lístek 234 euro. Vyplnili formulář o pasažérech, zajeli do správné startovací dráhy a šli se podívat na připlutí trajektu. Fotila jsem jako pravý turista (přibližování trajektu, otevírání, vagóny v traketu apod.). Velikost trajektu vyvolala diskusi o zkáze Titaniku a o bezpečnosti lodní dopravy. S očima navrch hlavy jsme počítali vagóny, které pomalu vyjížděly z trajektu. Pavlík hbitě vypočítal délku trajektu - 9 nákladních vagónů. Celkem z trajektu vytáhli 18 vagónů...to máme...

Asi v půl jedenácté jsme vjeli na trajekt - byla to naše poslední noc, kdy byla tma.
Vzali jsme si spacáky a karimatky a šli na palubu spát pod přístřešek (kde už bylo dalších 10 jiných Čechů). Čekaly nás 4 hodiny kolébání a lehkých otřesů při brzdění. Bylo chladno, svítil měsíc, blikaly hvězdy, vál mořský vítr - no romantika na svatební cestě =)

--- 24. 6. 2007--- neděle: Trelleborg - Stockholm; 500 km
V půl třetí jsme sbalili spacáky a karimatky, nasedli jsme a vyjeli z trajektu. Tedy skoro - těsně za Žížou nás stopli a nechali vyjíždět jiná auta, čehož si Žíža nevŠiml a jel... KdyŽ jsme mohli jet my, Žížu jsme neviděli (poprvé nepočkal a neměli jsme dáno místo srazu ani místo, kam jedeme). Po zralé úvaze jsme na prvním semaforu odbočili vpravo. Žíža nikde - telefonovali jsme mu - a to dvojnásob úspěšně. Věděli jsme, kde Žíža je (jel na světlech vlevo) a on zjistil, že nejedeme za ním, tak na nás počkal. Jeli jsme ještě asi hodinu, pak zastavili na parkovišti a dospali do rána. Spali jsme na bezva odpočívadle, s obchůdkem, kde měli plno triček a jiných suvenýrů se soby a losy. Asi v deset jsme vyjeli na další dlouhý den. 350 km do Stockholmu a pak ještě dál, kam až to půjde. Přes den se nic výjimečného nedělo, několikrát jsme se se Símou vystřídali za volantem, zatímco Žíža vedoucí vůz řídil stále sám. Cestou si Pavlík pochvaloval švédské názvy obcí např. "Hele" a "Merkel". Za celou dobu jsme si neujasnili, jak se čte A s přehláskou a jak se čte A s kroužkem, ale nijak nám to nevadilo =) Asi čtyřikrát jsme zastavovali. V noci hledala Káč Arvidsjaur v autoatlasu - na spodním okraji stránky jsme byli my - na horním okraji mapy Arvidsjaur. Měřítko mapy: 1:2 000 000. Přespávali jsme na lesní cestě od půl druhé v noci do osmi ráno.

--- 26. 6. 2007--- úterý: švédská míle a 8 km
Chtěli jsme vstát dřív, ale pršelo. Déšť nám překazil plány brzkého vstávání, což se nám některým docela hodilo. Ke snídani jsme snědli rybí polívku, pakovali jsme, Síma ještě zkoušel rybařit. Odjížděli jsme asi kolem půl druhé. K parku Sarek jsme na parkoviště dojeli za dvě hodiny. Šli jsme se podívat po pohledech (Síma a já) a Káč chtěla zkusit koupit nový naviják, protože štika z předchozího dne "strhla" kličku. Zajeli jsme k nejbližšímu kafé - paní u pokladny nás nasměrovala na obchod vzdálený asi 2 míle. Obchod jsme nenašli, jen tourist info...a místní noviny...odkud Síma vykoumal reklamu obchodu s rybářskými potřebami, tak jsme jeli dál. jeli jsme ty dvě švédské míle tama zase zpět, až jsme míjeli jedno auto se třemi mladými kluky. Síma jakožto v angličtině komunikačně nejzdatnější neváhal vystoupit a zeptat se. Vrátil se se slovy: "Je to hrozný, všude jsou Češi!!!"
Ti kluci nás poslali do kempu (vzdáleného 4 km), kde jsme koupili, napsali a poslali asi 20 pohledů. Ten den se tak nějak udělalo zima...po nákupu pohledů jsme měli zájem o čaj - zeptali jsme se tedy v obchůdku, zda si někde můžeme koupit čaj. Paní u pokladny nás odkázal a na restauraci za rohem. Poděkovali jsme a šli k restauraci. A opravdu, sotva jsme vešli dovnitř, slyšeli jsme přibližující se dřeváky. K našemu překvapení se za pultíkem s nápoji objevila paní od pokladny =) tomu se říká rodinný podnik. Za chvíli ti kluci přijeli také a když zjistili, že Káč svůj naviják nesežene, dali jí svůj prut...že už se stejně vrací domů a v Černém dole v Krkonoších prý nebude potřeba...a odešli do sprchy.
Ten kemp byl od Sareku vzdálený asi 16-20 km - čímž jsme si upravili představy o švédském kilometru - nebo spíš švédské míli. To jsme ještě netušili, že se do tohoto kempu velmi rádi vrátíme a zažijeme věru nečekané =) ...
V půl šesté jsme se vrátili na parkoviště u vchodu do parku Sarek. Pavlík, Žíža i Helča už jen odevzdaně čekali na náš příjezd. Nevěřili vlastním uším, co všechno jsme vyváděli a byli dost naštvaní, že tři hodiny čekali, až se uráčíme přijet. Netušili jsme, kolik nás toho totiž ten den ještě čeká. Konečně jsme opustili auta a vyšli do divočiny (317 m.n.m.). Směr Parek (s kroužkem nad a) - my neznalí jsme si dělali legraci, že si jen tak zajdeme na párek...milosrdná nevědomost... Bohužel první hodinu jsme si zbytečně zašli, přešli jsme hlavní odbočku "Kungsleden"! Když jsme u odbočky nabírali sílu, nevěřili jsme vlasntím očím, proti nám šla paní, která nám v kempu prodávala pohledy a vařila čaj... V tu chvíli mi došlo, že trochu nestíhám švédské měrné jednotky (copak míle, ale švédský den a hodina sem hodina tam). Cestou jsme se podivovali nad lesním tee-pee, drobným hosrkým tetřevem a vlastní únavou. Dupali jsme (se Símou) z posledních sil, zakotvili u jezera, uvařili dva čaje a šli spát. Ostatní se s chutí a jucháním koupali. Původně jsme měli toho dne dojít až pod sedlo (viz další dny).

--- 27. 6. 2007--- středa: Parek - Parte; 9,9 km vzdušnou čarou
končí cesta po lávkách, začne čáprčí a křáčí, neboli hegeš (přímo neprostupné roští a hnus)
Máme prázdniny - tzn. pozdější ráno "tak akorát", počasí opět trochu "přehání" déšťové kapky nad našimi hlavamia batohy. Chtěli jsme z 1.kempu (533m.n.m.) vyrazit v 11 hodin, ale vyšli jsme až v půl 12. I tak jsme zvládli docela dlouhou cestu k Pareku (730m.n.m.). Možná i proto, že jsme měli vydatnou snídani - Síma chytil rybu. Nakonec se počasí umoudřilo a vyklubal se krásný, slunečný den. Pokračovali jsme dobrou, "lehkou" pěšinou, po lávkách. Cestou proti nám jsme potkali pocestného, který ve mně nevzbudil ani trochu důvěry, měl mokré návleky přes lýtka... Brzy jsme poznali proč: čekalo nás první překvapení - 2 brody. Hned u prvního brodu mi ztuhnul úsměv - se Símou jsme nechali brodičky v autě a já si nevzala ani sandály...

--- 28. 6. 2007--- čtvrtek: směr lávka Bró den zdánlivých ztrát 12,8km vzduchem
Budíme se v 8 hodin ráno, ve stanu je 12 stupňů, večer bylo 9. Ráno jsme vyrazili časne v 10 vzhůru do sedla (1200 m.n.m.). mezi Boarektjahkka (1805) a Stuor Jierttá (1335). Počasí nám přálo. Včera jsme brodili řeku, dnes "sněľnou" řeku - schovanou pod sněhem. V sedle jsme byli v poledne (67°08'; 17°46'13,5"; 1207 m.n.m.) a pomalu začali sestupovat po druhé straně kopce. Sněhu neubylo, často jsme jej obcházeli. Měli jsme moľnost vidět medvědí stopu. Pavlík odhadoval její stáří tak na tři dny. V okolí stopy, kterou jsme obdivovali Káč někde ztratila hnědo-béľovou vloľku do boty, která se mezi kameny, suchou trávou a vąím tím barevně splývajícím "báječně" hledala. Ale světe div se, naąli jsme ji. A zatímco se Káč vracela pro vloľku do boty, ostatní se vraceli v myąlenkách i do dětských let jako třeba ®íľa "na sáňky", kdyľ si zabalil batoh do pytle a tlačil ho před sebou po sněhu z kopce. (Původně si myslel, ze bude dole dřív neľ my, že mu to pojede, ale sníh byl těžký a rozbředlý, takľe musel tlačit.) Doąli jsme k mostu v mapě pojmenovanému Brö přes řeku Gadokjahka. (Prudká horská řeka, kterou jsme naątěstí nemuseli brodit; tu by brodit totiľ ani náhodou neąlo, jak byla rychlá, dravá, ąílená... okukovali jsme kudy a jak teče, kudy by se dala proplout...) Hned nad mostem jsme se Símou naąli návlek. Ale protože všichni už zase byli dávno v trapu a my nechtěli volat, neboť v okolí byli ještě jiní lidé (v podstatě první cizáci, se kterými jsme se setkali po odbočení z cesty), vzali jsme návlek pro jistotu s sebou. ®e ho ztratil Pavlík jsme jeątě nevěděli jistě a říkali jsme si, ľe počkáme... V půl páté jsme během pětiminutového odpočinku idetifikovali tři ľelvy: Lulep, Spodnek Alep a Gadokvarasj. Asi o hodinu později naąla Helča bezva místo na přenocování, bohuľel ąla jako poslední a nikdo se nechtěl vracet. ®íľa ąel Helču přemlouvat. Musela být hodně unavená - dokonce i poklekl na kolena...ľe dojdeme k jezírku... Tam jsme chtěli nocovat. V půl sedmé jsme proskákali močály (je třeba vybírat jen ty hezčí a stabilnější drny) a ani v tuhle chvíli Pavlík návlek nepostrádal. Měli jsme zase děsnou kliku, protoľe stany bylo kde postavit - sucho a měkko. Jaké pak bylo Pavlíkovo překvapení, kdyľ sundal batoh, aby vyndal stan a zjistil, ľe jeden návlek chybí. Neměli jsme sílu ho trápit, tak jsme mu jen řekli, ľe návlek neseme uľ vlastně celý den... :-) Po jídle jsme hráli asi tři hodiny BANG!
3.kemp [67°12'36,5";17°55'14,9"; 839 m.n.m.]

--- 29. 6. 2007--- pátek: vysvědčení // dlouhý kruąný den 7,6 km vzduchem
plánovaná cesta po úbočí podél řeky aľ k prameni údolím Rappadalen
Ráno jsme vstali v 10, ve 12 odcházeli - normální snídaně i balení. Jen ®íľa s Helčou se ąli jeątě projít - a přitáhli paroľí. Těsně při odchodu jsme fotili křečka, sysla či nějakého takového hlodavce, moľná ľe to byl právě jeho táta, kterého jsme viděli předchozího dne, u kterého ®íľa prohlásil, ľe to s opalováím krapítek přehnal - jako by us(ch)nul na slunci na zádech. Chtěli jsme postupovat v naąí výące a dostat se tak aľ k soutoku řek. První část byla nemilosrdná a krutá. Postupovali jsme (pro mě) dost strmou strání, pak i sněhem (tam uľ toho na mě bylo moc), tam uľ jsme toho měli vąichni dost. Káč se těąila na kapličku, ale viděli jsme jen "mast" - meteostanici. ©ikmou strání jsme se přiblíľili k brodu. Celkem jsme toho dne překročili asi 3 řeky a říčky - z nichľ jedna byla taková, na kterou se ®íľa těąil. Káč a Pavlík stáhli kalhoty - brod uľ nebyl tak daleko, ale jak nám ®íľa ukázal, stačily tři jelení skoky a člověk byl na druhém břehu. Pokračovali jsme hegeąem a čáprčím a křáčím (uľ i Helča věděla, co to znamená) a kolem osmé jsme doąli 2 km před soutok. Toho dne jsme moľná neuąli zas tak moc, ale viděli jsme losici s mládětem (tedy viděla jsem jen hnědý flek, ale ®íľa viděli losici jako tank), prozkoumali a vyjasnili si, ľe po břehu se dá chodit, ľe to není vąechno močál a ľe ryby moc neberou. Asi nám je vychytali ti, po nichľ nám zbylo dřevo, jedna rybí páteř v ohniąti a ąvédská koruna pod kamenem. Spíme pod vodopádem - u řeky - takľe v noci nehučí ąahrazád ®íľa, ale opravdu voda. V noci nás hřál v nohou kámen z ohniątě :-)
4.kemp Bielloriehppe naproti Stuor Skoarkki [67° ?' ?";17° ?' ?"; 682 m.n.m.] Síma nedodal údaje

--- 30. 6. 2007--- sobota: pátý den trekku; 6,9 km vzduchem
Káč s Pavlíkem chtěli jít ráno na ryby, ale seąlo z toho: vstávej - kolik je - jeątě 5 minut - jdem na ryby - tak jo, tak jo ...ale uľ bylo pozdě. Vyąli jsme ve třičtvrtě na jedenáct. - po ranním sezení nad mapou, kdy Pavlík závěrem prohlásil, ľe nás čeká 6 km. Jak na to Síma poznamenal: "No Pavlíku, to nemyslíą váľně! Uľ nemohu ani lobbovat za kratąí trasu, protoľe bychom ani nebalili stany." A hurrrááá do hegeąe. V prvním hegeąi se ®íľa trhnul a neviděli jsme ho aľ do prvního brodu. Jeho smůla - přiąel o fotografování kuřátek. Síma chtěl ukázat, jak se dělá správně placatá fotka a jedno strnulé kuřátko nechtěně nevědomky málem "rozdupnul" - sám o něm nevěděl. Kouzlo okamľiku. :-) Toho dne se střídal hegeą s čáprčím, křáčím, macechou močálem. Brodili jsme dvě řeky (kluci přeąli suchou nohou, holky brodily): Stulojagasj a Gaskasjagasj. Tak jsme obeąli náą první kopec, minuli deltu a vraceli se od severu přes západ na jih. Je třeba zmínit, ľe jsme během cesty dělali pětiminutové pestávky na půl hodiny! Símově výzvě "Pojďte dát na pět minut pauzu" jsme málokdy odolali. Pozorovali jsme přitom losy a soby dalekohledem. Večeřeli jsme řýľi na dva způsoby (KuňkČao vs. francouzská krémová od Vitany) a ®iľik smaľil bramboráčky. Hláąku "táta asfalt" nahrazuje "tělocvikář Hegeą". Baľinky uľ jsou pro nás normální a běľné, stejně jako chůze po sněhu. Sice dovolená, ale ľádná rekreace. Ale rozhodně člověk nemyslí na práci! Zítra nás čeká průchod sedlem (1300 m.n.m.) Luohttolahko, ale bivaku na sněhu bychom se rádi vyhnuli - jeątě ľe je polární den (a stihneme ulehnout dřív neľ se setmí). Tak snad se Pavlík dobře vyspí, kdyľ má ten placák pod hlavou.
5.kemp nad Noajddevalida [67°15'06"; 17°39'13"; 749 m.n.m.]

--- 1. 7. 2007---neděle: den mrtvých; 12,7 km vzduchem
Ráno nás Pavlík vąechny budil a lákal ven ze spacáku. Nebylo divu, měli jsme před sebou přechod přes sedlo a nikdo jsme nevěděli, co nás čeká - kolik sněhu, ledu, vody, počasí ? mlha...? V deset jsme vąichni poctivě obnovili nepromokavost bot a v půl jedenácté vyrazili do sedla - jeden brod a pak výstup vzhůru. Děsivou představu boje o přeľití jeątě podpořil mrtvý ptáček a dvě mrtvé myąky, které jsme cestou minuli (moje fantazie pracovala na plno). Kupodivu právě u brodu jsem pookřála, nebo» jsme potkali pocestného. Tzn. ľe cesta je průchozí, podle jeho vzhledu není ľivotu nebezpečná = projdeme to i my (tedy i já). Byl to ąvédský učitel (učí Sciences a v Sareku je na prázdninách spolu se dvěma studenty, kteří tou dobou jeątě spali) a hned začal se ®íľou rozmlouvat nad mapou. Viditelně se mu ulevilo, kdyľ zjistil, ľe máme také takovou pěknou mapu. Ukazoval nám, kudy by ąel a kudy ne. Ptal se, jestli pro nás bylo obtíľné obtíľné brodit předchozí řeky (no jasně ľe to byla brnkačka), ľe letos drľí sníh déle neľ jindy a ľe nejlepąí období po chození v Sareku je srpen a začátek září. ®íľa tvrdil, ľe brody byly easy a ľe moc děkujeme. Předpověď počasí jsme se bohuľel nedozvěděli, ale byli jsme poučeni, ľe tak krásné slunečné počasí (uľ trvalo 5 dní) není normální, spíą dost často prąí... (daląí info: most v místech kudy jsme chtěli jít, spadl v roce 1992 a není nový, doporučil nám tedy brod u jezer - tam je řeka nejuľąí, upozornil na výhled v sedle a zvíře GULO GULO-rosomáka). Plna optimismu jsem vyrazila zdolat 500 výąkových metrů nahoru a 600 dolů... Cestou nahoru jsme dvakrát překročili po sněhu řeku Noajdevágge. Helča ten den metelila jako blesk, asi si den chtěla uľít, ®íľa jí totiľ předpověděl, ľe to je její poslední. Cesta nahoru ąla dobře. Zpestření nastalo ve chvíli, kdy jsme podcházeli lavinový svah. Svítilo slunko a časem se dostavila únava. Náladu nám spravil ®íľa, který nám skákal shora vstříc, jančil a volal jako malý Jiříček. :-) Na náhorních ploąinách, sněhových pláních, jsme postupovali celkem rychle z ostrůvku kamenů na ostrůvek pevné země. Stejně jsem si ale připadal jako tučňák, kdyľ jsme ąli za sebou v proąlápnutých stopách, někdy po kolena ve sněhu... Jen jsme museli dát pozor na dvě jezírka, jedno bylo vidět a druhé také, ale stejně si myslím, ľe jedno Helča vyzkouąela svou botou... Vyfotili jsme se u mohyli a chystali se na cestu z kopce. Sněhu ubývalo, vody přibývalo, shlíľeli jsme na vodopády do údolí i na místa k přespání. Dlouhá cesta skoro bez konce. Nakonec jsme přebrodili pod soutokem. Někteří si neuvědomili, ľe brod uľ není daleko a nestáhli si ani kalhoty ani boty. Postavili jsme stany, uvařili, vykoupali se a naplánovali odpočinkový den s moľným výletem na jezera 8 km daleko. Únavou jsem byla jen polomrtvá... :-)
6.kemp soutok Skajdasjahka a Balgatjahka [67°10'05''; 17°27'17''; 655 m.n.m.]

--- 2. 7. 2007---odpočinek
Půjdeme k jezerům na západ, nebo se přiblíľíme na východ k chatě v Parreku??? Uvidíme... Ráno prąelo asi kolem ąesté, prý to bylo tou dobou. Nevím, jak to mohl ®íľa vědět tak přesně, ale budiľ...prý byl tou dobou vzhůru...ale proč?...?...? Od desíti hodin uľ ale zase sluníčko pálilo do stanů - bylo vedro a vąechno dobře schlo boty, ponoľky, vyprané prádlo. Ráno jsme si vąichni vytkli nějaký cíl (chtěla bych vidět jezera, vodopád apod.) ale jen ®íľa a pak i Helča vyąli k vodopádu. Jinak jsme relaxovali stanů. Zajímavé bylo, ľe kdykoliv jsme vytáhli BANG!, začalo prąet. Navečer jsme tedy chtěli hrát kostky, ale stejně jsme přeháňku neoddálili. Káč má opary, mně rupnul horní ret a vąichni jsme opálení aľ spálení.
6.kemp soutok Skajdasjahka a Balgatjahka [67°10'05"; 17°27'17"; 655 m.n.m.]

--- 3. 7. 2007--- úterý: cesta k chatě pod sedlo; 14,58 km vzduchem
Ráno jsme vstali celkem včas a v půl dvanácté za letního vedra vyrazili směrem k cestě - na mapě značené tečkovaně. Ve skutečnosti to byla taková sobí stezka, která nás dovedla k peřejkám a rybálce. Po neúspěąném rybaření nastalo úspěąné koupání - asi nejvíc si je uľili Pavlík a ®íľa. Pokračovali jsme pěąinou, ale protoľe jsem ąla hodně pomalu a ®íľa svou normání rychlostí, dohodli jsme se, ľe si dáme sraz v sedle. Stejně jsme ąli stále "na dohled". První rozdělení nás čekalo u řeky. Společenská zábava na 4 písmena: BROD! Řeka nebyla hluboká, dala se najít i krásná místa k brodění - jen sejít nebo nějak slanit kolmé břehy dolů. Síma ale naąel cestu k řece (neľ jsem stihla cokoliv říct) - sice "po římse", ale nemuseli jsme se vracet tolik výąkových metrů. ®íľa s Heląou seąli mnohem níľ, aľ pod kaňon Ruopsokjanka a přebrodili dole. To ale Síma nevěděl a na protějąím břehu (kopci) spatřil dvě postavy. Zavolal na ně a ukázal jim, ľe tady v tom místě se dobře brodí. Káč se na ně nemohla dívat, jak klopýtají po stráni dolů v jeątě příkřejąím místě, neľ jsme lezli my. Pavlík se tou dobou díval dalekohledem dolů z kopce, na ®íľu s Helčou... (Chcete vědět, co vidím? Měli jsme přímý přenos, který jsme si jako "správní kamarádi" nenechali samozřejmě ujít. Pavlík by mohl od minuty psát reportáľe do Blesku. :-) Dlouho jsme se tak nepobavili :-D ) Dvě postavy z protějąího břehu úspěąně přebrodili (dva kluci), vylili si vodu z bot, vyľdímali ponoľky a začali vařit. Dosvačili jsme, omrkli jejich "tak dobře zabalené mrtvé dítě" na zádech a vydali se po cestě do kopce - směrem na Sähkok. Cestou jsme se jeątě čekali na krátký "těátr", coľ znamenalo, ľe necháme předejít ty dva kluky, protoľe valili ohromnou rychlostí. Ale oni těsně pod námi "hodili dřepkins" - jak nás Káča zdatně informovala (kdyľ je nenápadně pozorovala). Proąli jsme kolem Tjievamässke a spíme mezi jezerem Tjievrajávrre a řekou Sähkokjahka, kterou ráno začneme. Je také zasněľená... Nervozita nám nedala a my ji s Káč Káč chtěli vidět...cestou jsme viděli i procházivąí stádo sobíků...uspává nás deątík...
7.kemp nad Noajddevalida [67°07'25,7"; 17°32'7,6"; 1093 m.n.m.] hegéą se přeměnil v jezerkéą

--- 4. 7. 2007---středa: směr Parrek den nezávislosti //večer ryb 12,7 km vzduchem
Nespoutání sněhem, časem, jídlem, počasím, náladou jsme vstali v 8 a vyąli v půl jedné - po dvou hrách BANG!u, lenoąení a balení. Nespoutáni obavami jsme přeąli prasklý ledový most a vlastně i druhou řeku, a tím zdolali brod. Po 2 km jsme se rozhodli pro sváču a čekali, kam půjde bouřka, která se konečně srazila. Připravili jsme se na buřinu, sedli na batohy, připravili ponča - a bouřka nikde... No nevadí, tak jsem poseděli, viděli, ľe mraky se bouří jinde a vydali se dál... Stále jsme ąli po cestě, obeąli jsme Parrek a doąli k jezerům, kde se voda jen vařila (vedrem i mnoľstvím ryb). Oproti vąem zvyklostem nikdo nejdřív nestavěl stany, vąichni ąli nejdřív chytat. Mezi 17. a 18.hodinou jsme chytili 13 ryb a pak jeątě daląí tři. Pět jsme jich museli dát k ledu "do mrazáku" - a hádejte co? Hráli jsme BANG! aľ do půlnoci. Myslím, ľe tentokrát si trochu i ®íľa zahrál...
8.kemp u rybí sádky [67°04'52,6"; 17°46'11,3"; 700 m.n.m.]
od meteostanice 614 m, od Parreku 1,1 km; vzduąnou čarou na kemp 8,1 km = 14 km

--- 5. 7. 2007---čtvrtek: směr první jezero den ryb ??? km vzduchem
Čekal nás přesun k jezeru, ale také konzumace ryb. Ráno jsme si kaľdý vytáhl svou rybu "z mrazáku". Jedinou nevýhodou bylo, ľe jsme si je chtěli udělat v popelu, ale nebyl popel. Dřevo shořelo beze zbytku... Protoľe bylo zase vedro k padnutí, chodili jsme se smočit k rybám (vykoupat, odřít si kolena apod.) do jezera - paráda! Vyąli jsme asi v půl druhé a ve dvě byli u brodu - u toho prvního brodu, kde leľely ve vodě dřevěné trojúhelníky, kde Síma volal, ľe se vrací pro brodičky do auta. Vody ubylo a po pěti dnech ledovcových řek nám voda připadala nepřirozeně teplá. Chtěli jsme zabrodem co nejdřív odbočit doleva. Nějak se nám nedařilo. Dokonce Síma musel Káč a Pavlíkovi vysvětlit, čí to je chyba, ľe jdeme podle Káč naprosto ąpatně. Bylo na čase se rozhodnout: zda hegeą, nebo cesta a 6 km navíc a stejná cesta návratu... :-) Brodili jsme se hegeąem k ohradám, narazili na letní chajdu, dopřáli si siestu ve stínu a kamenech u vody a vyąli po proudu dolů k jezeru. Najednou jsme se nějak podivně rozdělili...slyąeli jsme Pavlíka, tak jsem na něj volali, kde jsme. Pavlík byl trochu rozčarovaný, protoľe ąel první a najednou se ohlédl a nikdo za ním neąel aniľ by mu kdokoli řekl, kterým směrem se ubírá. A» jsme hledali stopy sebevíc, nic jsme nenaąli - vydali jsme se tedy podle instinktu i GPS ľádoucím směrem - bez Helčy, Káč i ®íľy... Byl to váľně hegeą - symbolicky na závěrten nejhustąí...ale na mačetu nedoąlo. Kdyľ jsme přemýąleli, jak bychom se mohli sejít, najednou se vedle nás objevil ®íľa i Helča i Káč - no náhodička.. :-D Doąli jsme k cestě k mostku a hledali jezero. Kluci naąli docela fajn spaní na ąíji v borůvčí, jako doma v postýlce. Doąlo i na moskytky - tolik mrchniček a komárů jsme jeątě neměli, také jsme poprvé pili raąeliniątní vodu - Helča neodolala a vyprávěla nám něco o jejím sloľení z pohledu bakterií a mikrobů apod. V jednu chvíli (zrovna kdyľ jsme rozdělali oheň) se naąím směrem přibliľoval podivný člun. Bylo to jasné, ąli po nás. V půli cesty jsme zjistili, ľe to jsou rybáři, ľe motorovým člunem táhnou sí», takľe nám bylo jasné, ľe zrovinka tady ale vůbec nic nechytíme. Ani strom...
9.kemp ąíje [67°07'25,7"; 17°32'7,6"; 1093 m.n.m.]

nahoru

--- 6. 7. 2007--- pátek: cesta k parkoviąti den návratu // sauna 12 km vzduchem + ? autem
Větrné ráno, odchod ve 12 hodin po bezva pěąince a po značce. Odhadem nás čekalo 12 km. První zastávka u lávky - dobrali jsme vodu. Podruhé jsme zastavili na deląí dobu - u jezera na koupání a rybaření. Cestou jsme se vyfotili u značky pro zimní cesty. "Poznej deset rozdílů" (v moskytiérách a bez nich). Úmorná cesta zpátky na parkoviątě trvala docela dlouho. Bylo vedro, sotva jsme se zastavili, dohonili nás muchničky "mrchničky". K autům na parkoviątě jsme doąli v pět hodin odpoledne. Sotva jsme se převlékli do čistého, navoněli a uľ jsme upalovali do civilizcae - do obchůdku u muzea - na první nákup. Koupili jsme zmrzliny a daląí nezbytně potřebné potraviny. Po příjemné aklimatizační půlhodince jsme vyjeli ke campu Ärrenjällka - otevřeno měli jen do sedmi. Ale přesto jsme stihli utratit nehoráznou sumu peněz za jídlo, pití, první dárky a objednat si plovoucí saunu aľ do ranních hodin. Dostali jsme klíč a ąpunt, zplatili kaľdý 100,-SEKů za celou noc v sauně, distali instrukce, na který háček pověsit klíč od sauny, aľ skončíme a to bylo vąechno. "Rozloľili"jsme se před prodejnou v kempu. Nevadilo nám ľe bylo po zavírací době. jedli jsme sýr, salám, ovoce, pili pivo a těąili se na saunu na hausbótu. Jako první vesloval ®íľa, pak Pavlík a ten uľ dovesloval aľ k sauně. Síma chytal okounky a zase je pouątěl zpátky. Musel si přeci uľít oněch 24 hodin, pro které si před půl hodinou koupil rybářskou povolenku pro oblast Jokkmokk za 60,- SEKů. K sauně jsme přirazili cca v osm večer. Zatopili sjme připravenou nasekanou břízou, nanosili vodu (naątěstí nebyla daleko) a nalili ji do nádrľky, polívali kameny, potili se a skákali do vody a potili se a relaxovali... Cesta zpět trvala poněkud déle...komu by se chtělo po relaxaci veslovat...ale zdárně jsme dorazili ke břehu a mohli vyjet autem ke ątičímu jezeru. Jeątě ľe tu slunce nezapadá, v sauně jsme si uľili nejméně tři hodiny luxusu. A taky plno legrace: neľ jsme si zvykli, ľe se sauna lehce otáčí - někteří málem měli mořskou nemoc...bůh ví proč vlastně chodili ven... někteří si spálili zadek o okno sauny.
10.kemp ątičí jezero viz 26.6.2007 [67°07'25,7"; 17°32'7,6"; 1093 m.n.m.]

--- 7. 7. 2007---
sobota - směr jih ątičí jezero ? km vzduchem
První vstávala Káč s Pavlíkem. Káč nevydrľela a rybařila od samého rána. Hned chytila ątiku. Kdyľ to ®íľa slyąel a pak i viděl, taky nevydrľel, ąel rybařit a do 10 minut nám první hláąka "do pr...." nepřímo oznámila, ľe ątika ®íľovi ukousla třpytku - nebo aslepoň tak to prezentoval, jestli ji utrhnul o dno, to se nikdo neodvaľoval ani vyslovit... Ale na třetí nához chytil taky a taky přiąel zpátky se ątikou. Jen Síma, který věděl, ľe kdyľ se mění hladina, ľe ryby neberou, nemohl stále nic chytit. Pamatovali jsme si, ľe má povolenku aľ do osmi večer, takľe jsme nikam nespěchali... Síma jeątě zkouąel rybařit, ale chytil jen ®íľu do brodiček... Asi kolem druhé po pooledni uľ ale i Síma kuchal ątiku a lipana. Bohuľel před třetí začalo prąet. Dohodli jsme odjazd na čtvrtou, coľ se zadařilo, ale kvůli přeháňkám jsme balili stany mokré. Jeli jsme do Jokkmokku do infocentra (cca 60km). V infocentru jsme koupili dárečky a blbůstky, vzali mapy a haldu letáků, zjistili park na východním pobřeľí pro krátký trek a hurááá do supermarketu (pro bonbóny lékorky, brambůrky, máslo - smör, housky, jogurty, pití, coca-colu) a jeli 2x přes Arvidsjaur na Slagnäs a do Malä. Spíme ve stanech u jezera, kde se dají chytat ryby ze silnice. V tom místě je i super přístřeąek s kempovkou, sekyrkou, grillem, ohniątěm. Vaříme večeři, ®iľa chytá smrčky. Hrajem BANG! a píąeme do kempovky. V infocentru sjme si se Símou koupili nálepky a nechali si je popsat
11.kemp [67°07'25,7"; 17°32'7,6"; 1093 m.n.m.]
--- 8. 7. 2007---
neděle - autem den cesty, měst a bobrů 270 km vzduchem
Malä, Kristineberg, Korpes
12.kemp bobři [67°07'25,7"; 17°32'7,6"; 1093 m.n.m.]

--- 9. 7. 2007--- mapa za 20 SEKů
=) pondělí - autem 570 km vzduchem
13.kemp [67°07'25,7"; 17°32'7,6"; 1093 m.n.m.]
--- 10. 7. 2007---

--- 11. 7. 2007---

nahoru

--- 12. 7. 2007--- popojedem
výměna kola

--- pátek 13. 7. 2007--- cesta k jihu; Uppsala, Stockholm
Uppsala: runové kameny v parku před univerzitou, katedrála v Uppsale, univerzita
Stockholm: staré město, radnice, královský palác, muzeum VASA
preparace termostatu

--- 14. 7. 2007--- Trelleborg

Poznámka ke GPS: je výborným pomocníkem, kdyľ potřebujete znát, kde asi přibliľně bloudíte. viz cesta na Ural. Pro ty, kteří to snad jiľ zapomněli - a jejichľ počet kaľdým rokem zůstává navzdory akcím firmy Mountfield (kup kolo, získáą GPS zdarma) stále stejný - Síma znovu připomíná: "Vąechny kilometrické údaje jsou VZDU©NOU ČAROU!!!! Pokud se nejedná o údaje poctivě zaznamenané zapnutým přístrojem za posledních xxx hodin... Údaje časové - tzn. za jak dlouho dojdeme touto rychlostí do cíle - jsou celkem reálné, pokud se nulová rychlost (tedy pauza) nezařazuje přílią často.

23. 6. - 25. 6. 2007 (Praha - Dráľďany - Berlín - Stralsund - Sassnitz - Trelleborg - Malmö - Stockholm - Uppsala - Arvidsjaur - Jokkmokk - Kvikkjokk)
25. 6. - 6. 7. 2005 (Sarek - jiľní část parku "Parte")
6. 7. - 9. 7. 2007 (cesta k NP Skuleskogen)
9. 7. - 12. 7. 2007 (Skuleskogen)
12. 7. - 14. 7. 2007 (cesta na jih a domů; Uppsala, Stockholm)
15. 7. 2007 (návrat: Sassnitz - Berlin - Dráľďany - Praha)

"Ó nikoliv", nevím kdy se řeklo poprvé, ale bylo to proto, ľe dáma nemůľe pouľívat tak pestrá a jadrná slova jako muľi - chlap "ho..o" říct můľe...ľena..?...óóó nikoliv...

záhada výslovnosti: "A" s krouľkem Å å V ąestém vydání Pravidel ąvédského pravopisu z roku 1889 se začalo psát v mnoha slovech "ä" místo "e" (jemn -> jämn), v některých slovech téľ "å" (a s krouľkem) místo "o" (fogel -> fågel). odkaz do wikipedie
slovníček