Vítej ve světě zbytečných myšlenek
změní Tě uvnitř, změní Tě navenek
(William)
Tak málo stačí a duše taje,
Tak málo stačí a duše zpívá
Tak málo stačí a džbán Naděje
Iluzí se plní a znovu ožívá
Tak málo stačí a brána ráje
Se přibližuje a otvírá.
Tak málo stačí a křídla bolí
Tak málo stačí a blíží se pád
Tak málo stačí a kdeco Tě skolí
Tak málo stačí abys měl rád
"Všechno má svůj čas,"
řekl kdosi ve tmě.
Byl to známý hlas,
který jednou ved' mě.
Po točitých schodech
Stoupala jsem vzhůru,
Sotva by kdo popad' dech
Pater šla jsem fůru.
Kolik pater, tolik hříchů,
Kolik pater, tolik pochyb,
Kolik pater, tolik vzdychů
Přibude vždy nové patro za pár malých chyb...
Hledala jsme míň než lásku
Není to hra zbyla zloba
Jedna facka spravila by
V závěji čisté romantiky
Dívám se lidem do očí
Čtu tam,jaké jsou jejich zvyky
Zkouším, kdo se otočí.
Našla víc než přátelství
Bylo to jen na ukázku
Bez dosahu vítězství
Lítost, smutek, výčitky
Světlá tmavá denní doba
Opilecké prožitky
Tuhle dětskou rozmarnost
Konečně bych pochopila
Že ran bylo víc než dost.
Princezna bez tváře,
bez trochy citu
v převleku za lháře
s ostřím břitu
Zimní dech nakreslil na louži podobu
tebe, jak vypadáš, když lezeš ze hrobu.
Romantik s cigárkem v koutku úsměvu,
Cholerik, jenž puká, když je mi do zpěvu.
Prasklina na ledu kreslí Ti vrásky,
jen jestli stály nám za to ty sázky?
Za všechny podvody, hecy a trápení,
nikdo nevyhrál, co bylo, dál není.
Klepu se - a samota není ta, kdo mnou třese
Je to jak zima, kterou mé srdce neunese.
Mrazivý dech vánoční doby
Prý se máš dostat do pohody
Chybí tu náplast na díru v duši,
K níž oba dva jsme stále hluší,
Neznáme pohledy, které by léčily
Rýhy, jimiž jsme sami se zvěčnili
Navzájem do ohně plamenů,
Do hladin vína v číši
Na cestě ze žhavých kamenů
Spoutáni v pavoučí síti.
Doléval jsem slůvka do cizí duše,
kde však nebylo dopito...
...přetekla přes okraj...podzim 1998
Lidi a lidičky vypadli z tramvaje
S tvářemi starostů chtěli by do ráje
V ráji je nechtějí se špatným vkusem,
Nikoli tramvají pojedou busem
S výrazem papeže zasednou sedadla,
Kteří jsou pokorní vejdou se na madla.
S úsměvem "všechno znám" ostatní zatratí
Za tuhle cestu jízdné se neplatí.
Pro Soňu
Jsou chvíle, kdy i kameny pláčou
nad zmarem, hloupostí,
neprávem, marností.
Jsou chvíle, kdy i kameny se smějí
vysmívají se beznaději -
- pak v duchu hlavně Tobě přeji,
získej tu sílu z kamene,
udrž své srdce zmámené.
Nespěchej - není kam, první polibek ruky je nejkrásnější, stejně jako významný pohled do očí... =)
Všichni jsme dětmi v hloubi duše, nestárnem' - jenom hrajem' suše tu stoletou hru na dospělé - a maskujem', jak je to skvělé =)
Pohádka pro Vendulku
Majdalenka